Oranžová? Ne ve Střední Asii

Rozbuškou nenásilných demokratických revolucí v Gruzii a na Ukrajině se staly zfalšované volby, které přivedly do ulic statisíce občanů. Ve stejnou dobu jako na Ukrajině se parlamentní volby konaly i v Kazachstánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu, minulý týden pak v Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. Středoasijští vládci jsou však z jiného těsta než Eduard Ševardnadze či Leonid Kučma – jejich pozicí volby nijak neotřásly. Režimy někdejších komunistických aparátčíků, okořeněné nacionalismem a založené na klanově-regionální příslušnosti, se ukrajinského scénáře zatím obávat nemusejí.

Kandiduje celá rodina

Kyrgyzské volby se konaly poslední únorovou neděli a byl to především test před říjnovými prezidentskými volbami. Kyrgyzský vůdce Askar Akajev je totiž prvním středoasijským prezidentem, jenž by měl opustit svou pozici (ústava mu nedovoluje potřetí kandidovat). Proto současné vládě záleželo na tom, aby z voleb do parlamentu vzešla rozhodná většina, o níž by se prezident mohl opřít, ať už ve snaze prosadit své setrvání v úřadě (což sám rezolutně odmítá), nebo pro sebe přijatelného kandidáta na své místo.

Kyrgyzstán byl dříve vydáván za vzor postsovětské transformace a politická situace je zde o něco uvolněnější než v sousedním tvrdě stalinistickém Uzbekistánu či Turkmenistánu. Zdejší režim však přesto nenechal nic náhodě. Předvolební kampaň doprovázel tlak na sdělovací prostředky, které se ještě nenacházejí pod jeho přímou kontrolou (tedy několik…