Živnostník mezi bouřliváky

K nezbytným ingrediencím opravdového uměleckého díla patří jistá dávka tajemství. Publikum si už staletí láme hlavu nad tím, co tak pobavilo Leonardovu Monu Lisu, obraz je nicméně o to slavnější. Také české umění, zvlášť ve své imaginativní linii, nám předhazuje různé poutavé záhady, jedna z nejpodivuhodnějších však obestírá dílo zdánlivě jednoduché a lidově prostomyslné. Z čeho pramení přímo magická přitažlivost obrázků Josefa Lady? Čím to, že jej za obzor veřejného zájmu neodsunula žádná z extremistických uměleckých koncepcí ani politických ideologií minulého století? Až na výjimky, k jakým náležela jeho poněkud sporná výprava k Prodané nevěstě z roku 1936, byl ve vzácné shodě milován publikem a hýčkán kritikou, a to za první i druhé republiky, za protektorátu i krátké poválečné mezihry, v éře stalinismu i v prvních letech destalinizace. Ač si v meziválečném období utahoval v desítkách kreslených vtipů z ruských bolševiků i českých komunistů, byl pro ně jeho odkaz svatý. Kolegové výtvarníci se zpočátku nenechali tak snadno odzbrojit, meziválečná avantgarda Ladu ponejvíce ignorovala, ovšem s respektem. Vždyť právě on dokonale zosobňoval její programový cíl – tvořit pro lid.

Přínosná kompilace

Jedinečné kouzlo Ladova díla přetrvalo i poslední politické změny. Jeho velká výstava v Jízdárně Pražského hradu se u nás stala jedním z nejúspěšnějších výtvarných podniků minulého…