V pátek, ve věku 78 let, zemřel po těžké nemoci Jiří Ruml. Byl to můj přítel.
Komunistický novinář padesátých let, komunistický novinář pražského jara, novinář českého disentu, polistopadový novinář. Bojoval nejdříve proti americkému imperialismu a zahnívajícímu kapitalismu, pak proti brežněvovskému imperialismu a zahnívajícímu bolševismu, bojoval proti polistopadovému gründerskému kapitalismu. Celý život ve víru -ismů pak bojoval sám se sebou, se svými vnitřními hlasy, se svým svědomím, se svými nejintimnějšími imperativy.
Nekompromisně vystupoval proti sovětské okupaci. Byl vyloučen ze strany coby „nepřítel socialismu“. Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, v roce 1984 se stal jejím mluvčím. Od roku 1978 byl také členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Málokdo může být tak dokonalým obrazem českého komunisty-osmašedesátníka, který k vyléčení z marxistických vidin potřeboval zažít paranoidní sovětské násilí a několik komunistických kriminálů.
Tři dny po smrti Jiřího Rumla bouří na internetových stránkách Lidových novin diskusní fórum: „Dostalo se mi do ruky Rumlovo dílko ,Země v přerodu‘ z roku 1950 a chtěl bych ho všem jeho zastáncům doporučit. Tenhle spisek o budování komunismu na Slovensku a likvidaci třídních nepřátel (,buržoazie‘, ,statkářů‘, ,kléru‘) je jednou jedinou oslavou Velikého Stalina a jeho moudrého učitele Gottwalda.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu