Případ plážového fotografa
Americký dokumentární fotograf Elliot Erwitt, jehož výstavu nyní představuje pražská Leica Gallery, patří bezpochyby k nejvtipnějším tvůrcům žánru. Pamětníci předlistopadových časopisů s jejich koutky typu „smějeme se s fotografií“, v nichž se rádoby zábavné momentky snažily sugerovat, že svět kolem je hrozná legrace, mohou tuto informaci vnímat s nedůvěrou. U Erwitta ale nejsou obavy na místě. Slavný americký tvůrce by naopak mohl termín „laskavý humor“ v českém slovníku rehabilitovat.
Americký dokumentární fotograf Elliot Erwitt, jehož výstavu nyní představuje pražská Leica Gallery, patří bezpochyby k nejvtipnějším tvůrcům žánru. Pamětníci předlistopadových časopisů s jejich koutky typu „smějeme se s fotografií“, v nichž se rádoby zábavné momentky snažily sugerovat, že svět kolem je hrozná legrace, mohou tuto informaci vnímat s nedůvěrou. U Erwitta ale nejsou obavy na místě. Slavný americký tvůrce by naopak mohl termín „laskavý humor“ v českém slovníku rehabilitovat.
Nixon zvedá prst
V nejsilnější generaci fotodokumentaristů minulého století, která po druhé světové válce založila agenturu Magnum Photos, patřilo světoběžnictví k samozřejmostem a Erwitt není výjimkou. Narodil se v roce 1928 ruským rodičům v Paříži, dětství prožil v Miláně, odkud rodina v předvečer války emigrovala do Spojených států. Coby dvaadvacetiletý mladík potkává v New Yorku známé fotografy, mezi nimi i dobrodruha Roberta Capu, který s aparátem na krku absolvoval v první linii výsadek spojeneckých vojsk v Normandii. Elliot Erwitt nejprve pracuje jako laborant a asistent, věnuje se komerčním zakázkám, ale postupně i u něj převáží obrazová žurnalistika. Proslaví se koncem 50. let. Ruské kořeny a znalost jazyka mu totiž v časech studené války usnadnily cestu za železnou oponu, a v roce 1959 tak v Moskvě zachytil amerického viceprezidenta Richarda Nixona při hádce s…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu