Mimochodem

Před sto lety věnoval poslanec Masaryk značnou pozornost alkoholismu, psal o něm i řečnil, poslanec doktor Kott ovšem nyní tento ožehavý problém už dvakrát osobně demonstroval přímo ve sněmovně. Možná tím přispěje k šíření střídmosti víc než zakladatel státu. V zrcadle veřejného mínění se poslanci rozhodně nejeví jako vzory hodné následování. Formálně sice hrají roli vůdců národa, jenže chlapec, který by se spolužákům svěřil s touhou stát se poslancem, by asi nevyvázl bez modřin. Opilci jsou na tom u nás mnohem líp. Jímavé tóny vnášejí do české historie minimálně od počátků národního obrození, kdy se Václav Thám upil někde v Haliči kvůli nešťastné lásce.

Zdá se, že heroizace alkoholismu patří k nejosobitějším rysům moderní české kultury, stačí připomenout jen Haška, Klímu, Štyrského, Hrabala, Bondyho, okruh Křížovnické školy čistého humoru či Jirousův underground. Pokud se nemýlím, vyvolává i dnes zdařilá opilecká historka mezi mladšími autory větší lyrické vytržení než mystické či milostné zážitky. Nyní se ovšem cestou kulturních reků vydal muž z úplně jiného soudku. Z historie sice známe populární příběh poslance doktora Uhra, který se před sto čtyřiceti lety také zpíjel pod obraz, jenže v Bataliónu bez mandátu, nikoli v parlamentu s mandátem. Je Kott víc poslancem, nebo opilcem? Zaslouží si pohrdání, nebo sympatie? Má se hanbit za ostudu, nebo se pyšnit spřízněností s prokletými básníky a slavnými rockery?

Sám jsem rád a často – oslněn kulturní…