Štěstí drůbežího krále

Fičící vítr zvedá oblaka čerstvého prašanu a honí je sem tam po rozlehlé planině. Je poslední lednový pátek, počasí, že by psa nevyhnal. Opuštěně vyhlížející krajinou za Domažlicemi se však pomalu prodírá několik aut. Míří k velké obdélníkové stavbě tyčící se uprostřed plání. Nikdo z pasažérů namáhavé cesty nelituje. Přijeli se sem seznámit s nejmodernějším a nejkontroverznějším a stále ještě nelegálním velkochovem slepic v České republice.

To se mi líbí

Prohlídka zorganizovaná firmou Česká drůbež pro úředníky ministerstva zemědělství a představitele blízkých samospráv začíná hned po omeletě na uvítanou. Průvodce vede delegaci uličkami klecí se stovkami tisíc slepic. Všeobecné šero narušují jen tu a tam slabé růžově svítící žárovky. Některá zvířata vystrkují hlavu ven a jakoby s podivem sledují tisíce vajec, která leží na páse před klecemi a pomalu se po něm sunou do vedlejší haly ke kontrole. „To víte, není to žádná zoo, je to výrobna potravin,“ otáčí se k novinářům zootechnik Josef Steinbach, zatímco jeho kolega, jednatel Petr Červený, ukazuje hostům z ministerstva tzv. obohacené klece. Ve zhruba dva a půl metru dlouhých, půl metru širokých a stejně vysokých klecích by se podle Červeného mělo o jedno hnízdo dělit jednadvacet slepic. Přítomní šťourové hned náhodně přepočítávají stavy: 27, 25 a 21. „No vidíte, budu to muset těm lidem, kteří tam slepice dávali,…