Skryté háčky nových daní

Vládní koalice se dohodla na druhé fázi reformy veřejných financí a tentokrát se zaměřila na daň z přidané hodnoty. Vezmeme-li v potaz už platné novely zákonů o daních z příjmů a spotřebních daních, je zjevné, že se kabinet vydal cestou odklonu od přímých daní k nepřímým. Důvod? Zvýšení nepřímých daní plní děravý státní rozpočet prakticky v reálném čase, protože DPH vybraná od občanů a spotřební daně jsou odváděny do pětadvaceti dnů po skončení měsíce, ve kterém proběhly obchody. Nepřímé daně jsou také psychologicky přijatelnější, a pokud jdou ruku v ruce se snížením daní z příjmů, motivují lidi k činorodosti. Pokud tedy zvyšovat daně, pak raději ty nepřímé.

Sazby se sblížily

Klíčovou částí reformy, která má vstoupit v platnost od prvního května, je zákon o DPH. Dobrou zprávou je, že se přestalo uvažovat o třetí sazbě této daně. Kdyby byla zavedena, vedlo by to k další byrokratické zátěži plátců DPH zejména v maloobchodě a vzrostlo by riziko chybného zdanění výrobku nebo služby. Zároveň bylo dohodnuto, že se základní sazba DPH sníží ze současných 22 % na 19 %. Toto rozumné rozhodnutí nicméně vyvolává fiskální potřebu některé zboží či služby zařadit ze snížené do základní sazby, a to jaksi dobrovolně, tedy aniž by to české vládě „nařizovala“ pravidla EU. Rozsah výrobků a služeb, u kterých může být uplatňována snížená sazba DPH, stanoví příslušná evropská směrnice – jde například o potraviny. Česko si vyjednalo pouze dvě výjimky…