Mimochodem

Vzduch se sice minulý týden zatetelil příslibem jara, pupeny na keřích však zůstaly moudře zaťaté. I bez kalendáře věděly, že se zima teprve přehoupla přes polovinu a do začátku jara zbývá víc než šest neděl. Ve střední Evropě jsme obezřetní a sluníčku jen tak nenaletíme. V pranostikách se člověk navíc dočte, že cyklonální počasí s častým sněžením bývá v těchto dnech vystřídáno anticyklonální vlnou mimořádných mrazů. O svaté Scholastice navleč si rukavice, o svatém Řehoři mrazy vše umoří, na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna – shrnul lid lapidárně staletou zkušenost.

Nedávno se přední český filozof pochlubil přátelům nad vínem, jak mistrně při semináři usadil studentku, jež mu na otázku, čeho chce v životě dosáhnout, prostoduše odvětila, že štěstí. Dokonce prý ubožačku rozplakal, když se jí rozhorleně zeptal, zda se nestydí toužit po štěstí, když ví o strašlivé bídě v rozvojových zemích. Krátce nato jsme se mohli v Lidových novinách dočíst, že podle průzkumů žijí nejšťastnější lidé na světě v Nigérii, druzí nejšťastnější v Mexiku a třetí ve Venezuele, zatímco Spojené státy s Kanadou jsou jen mírně šťastné a vyspělá západní Evropa vykazuje dokonce lehkou sklíčenost. Nigerijci se přitom zřejmě nijak netrápí tím, že je nám tady na severu smutno i z jejich osudu.

Nikoho v Nigérii neznám, hovořil jsem však se známým, který žije už pár let v Mexiku. Štěstí Mexičanů podle něj souvisí s tím, jak vnímají čas. Rok stará minulost je pro ně stejně odlehlá jako…