Evropa se (ne)otvírá

„Dobrý den, tady Jobcentre Plus, u telefonu Barbara. Jak vám mohu pomoci?“ Vzorná angličtina úřednice z oddělení nabídky volných míst při britském ministerstvu práce příjemně zvoní do ucha. Představuju se a říkám, že bych ráda po prvním květnu, až Česko vstoupí do Unie, pracovala v Londýně. Ze zběžného nahlédnutí do nabídky práce v kategorii „média“ vychází osm možných postů a Barbara toto číslo potvrzuje. Ideální se zdá práce asistenta mluvčího jedné londýnské nadace, která rozšiřuje svoji činnost do východní Evropy. Úvazek na dobu neurčitou s platem – na britskou metropoli průměrným – 2200 liber měsíčně a požadují jen zkušenosti z komunikace s veřejností a znalost regionu. „Toto místo je ale k dispozici okamžitě. Musela byste přijet na interview do 48 hodin, a pokud byste uspěla, požádat ještě o pracovní povolení. Je možné, že by si nadace mezitím našla někoho jiného,“ říká Barbara. Radí, že lepší bude volat až po květnu, kdy pracovní víza odpadnou. Zapisuje si mě do databáze zájemců o práci a říká, že až bude k mání místo v mé kategorii s pozdějším nástupem, pošle mi e-mail s příslušným odkazem. Jak snadné.

Co ještě lze

Výše popsaným způsobem by si mohli od května hledat práci v Unii všichni lidé z dnešních kandidátských států, protože možnost pracovat v kterékoli zemi EU je jedním z jejích základních pilířů. Jenže…