Grant je pro výtvarného umělce tím, čím je sociální podpora pro nezaměstnaného: jistotou, že má načas z čeho platit nájem a základní životní potřeby. V době, kdy státní, krajské i městské galerie prakticky přestaly nakupovat nová díla a vázne i obchodování v soukromých síních, shání granty čím dál víc výtvarníků. S velkými a dobře viditelnými projekty to nejde tak špatně, ale okrajové aktivity zůstávají prakticky bez peněz. Pokud se tedy rozhodnou tři banky dát místo retrospektiv prověřených klasiků peníze na současné nonkonformní umění, nemělo by to zůstat bez povšimnutí.
Předminulý pátek se hosté několika barů a cukráren v pražských Holešovicích stali aktéry svérázného výtvarného projektu. Na stolcích je místo couvertu vítaly talířky plné neposvěcených hostií, zabalených v plastikových sáčcích, v nichž se obvykle prodávají měkké drogy. Někdo si tuto nabídku vyložil jako prezentaci nového oplatkového sortimentu, jiného hostie inspirovaly k úvahám o rozdílech mezi duchovní a fyzickou potravou, levicoví intelektuálové vzpomenuli na Marxovu tezi, že náboženství je opium lidstva.
Ve stejný den, kdy autorka této instalace Milena Dopitová obcházela holešovické cukrárny se svými „eucharistickými“ balíčky, seděl v nedaleké hospodě Na šachtě ruský umělec Avděj Ter-Ogaňan a zálibně se rozhlížel po zakouřeném sále. Na zdech totiž místo obvyklých plakátů s fotbalisty a macatými kráskami…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
