Nebojme se Čečenců

Ve zdejších uprchlických táborech čeká na svůj osud kolem patnácti stovek čečenských běženců, kterým hrozí vyhoštění. Konečný verdikt nad uprchlíky z válkou rozvrácené země může být pro nás všechny hodinou pravdy – přidržíme-li se nezúčastněného nezájmu a alibistické úředničiny, skončí tito lidé – často celé rodiny s dětmi – pravděpodobně bez prostředků a naděje na ulici.

Čečenci k nám v drtivé většině namířeno neměli, uvízli tady. Chtěli se přes území bývalých sovětských satelitů, které v nich vzbuzují podobnou nedůvěru jako samotné Rusko, dostat někam „na Západ“, kde žijí skupiny krajanů a kde je naděje na nalezení přechodného útočiště větší. Na své cestě se pokusili projít do Rakouska a nevyšlo jim to – přitom ale podle našich zákonů ztratili nárok žádat znovu o azyl v České republice. Fakt, že Čečenci porušili pravidla azylové hry, nemění nic na skutečnosti, že nemají kam jít. Situace v Rusku i samotné Čečně zůstává hrozivá a kritizuje ji kdekdo, včetně států EU nebo Amnesty International. Nutit v této chvíli lidi, aby se kvůli administrativnímu pochybení vrátili do pekla, ze kterého se jim horko těžko podařilo utéct, je přinejmenším trapné. Neumožníme-li Čečencům u nás zůstat, nezbývá jim nic jiného, než se o nelegální přechod hranic pokusit znovu.

Musí to vědět i české ministerstvo vnitra, přesto pro běžence zatím nic neudělalo. V utečeneckých táborech je trpí jen díky nevládním organizacím, které pomohly Čečencům…