Odchod pana Blunketta

Britský ministr vnitra podal demisi. Taková zpráva obvykle nestojí za víc než pár evidenčních řádků v zahraničních rubrikách. Případ Davida Blunketta je výjimkou: vždyť odchází jeden z pozoruhodných politiků současné Evropy.

Nejde jen o to, že Blunkett je odmalička slepý a stal se prvním ministrem s tímto handicapem. Je i ukázkou obrovské píle a sebekázně. Na rozdíl od premiéra Blaira a dalších labouristických ministrů pochází Blunkett z chudých poměrů; není to salonní levičák, který si při studiích na Oxfordu oblíbil marxismus. Ve dvanácti letech ztratil otce (jako zaměstnanec plynáren zahynul kvůli pracovnímu úrazu). Díky své vytrvalosti vystudoval univerzitu a záhy se stal starostou rodného Sheffieldu. V roce 1997 si ho Tony Blair vybral do vlády. V rezortu školství Blunkett tvrdě hájil placení za vysokoškolské studium, jako ministr vnitra proslul přísnými opatřeními proti nelegální migraci, chuligánství, narkomanii a opilství. Ochránci lidských práv ho příliš nemilovali: posiloval pravomoci policie, příslušníky etnických menšin nabádal, aby kvůli pocitu sounáležitosti s Británií mluvili anglicky i doma, uprchlíkům z Kosova a Afghánistánu navrhl, že v čase míru by měli pomáhat s obnovou vlasti. David Blunkett byl respektovaný dříč (tři a půl roku pracoval tempem jeden zákon měsíčně), velké úřady řídil pomocí Braillova písma, magnetofonu a úžasné paměti (jeho fena Lucy jednou v parlamentu proslula zvracením při projevu opozičního poslance).

Před třemi lety…