Neprůstřelné status quo

Minulou neděli zvítězila v parlamentních volbách ma Tchaj-wanu nečekaně opoziční „modrá“ koalice pod vedením Kuomintangu (KMT), politické strany, která zde po porážce v občanské válce na čínské pevnině udržovala po více jak 40 let tuhou diktaturu. Vítězství „modrých“ se vesměs vykládá jako úspěch pevninské Číny v jejím vleklém sporu s Tchaj-wanem o státoprávní uspořádání „větší Číny“. Podrobnější pohled na průběh a výsledky voleb však skýtá poněkud složitější obraz.

Modří a zelení

Komplikovaný vztah mezi Čínou a Tchaj-wanem je zahalen nánosy rétoriky, propagandy a reálpolitiky. Západní státy se slovně hlásí k zaklínací formuli o „jedné Číně“ a chápou tuto původně vágní tezi čím dál jednoznačněji tak, že jedinou Čínu představuje ČLR a Tchaj-wan je její součástí. Současně však nejmocnější z nich, Spojené státy americké, tuto jednu, údajně neplnoprávnou součást Číny intenzivně vyzbrojují, zatímco vůči jediné a plně svrchované Číně (ČLR) udržují zbrojní embargo. Tento schizofrenní přístup vychází z podvědomého nutkání, aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá. Jediným logickým řešením takové vnitřně rozporné rovnice je její zmrazení do jakéhosi mlhavého statu quo. Udržení současného prekérního, velmi vágně vymezeného statu quo mezi Čínou a Tchaj-wanem se skutečně také stalo prioritou mezinárodních vztahů v oblasti, nejpregnantněji vyjádřenou americkou doktrinou „strategické víceznačnosti“ …