V industriální zóně na kraji Kladna roste nová fabrika. Nejedná se ale o počin nového investora, který by do regionu přinesl práci nebo kapitál. V činžáku pro zaměstnance bývalého masokombinátu roste fabrika na nešťastné lidi. Postavil ji magistrát a do městského těla tím vložil cosi jako časovanou kapsli s jedem. Otázka zní, proč.
Cesta končí
Nikde ani živáčka. Z mlhy zahalující kladenskou periferii se činžák v komplexu bývalých jatek vynořuje jako pomník dávno zapomenuté války. Rozbitá okna ve špinavých chodbách představují jediné zdroje matného osvětlení. Na ohořelých dveřích jsou někdy fixou napsána jména současných obyvatel, někde dveře chybí úplně. Tady ve čtyřech patrech bydlí ti, kteří městu opakovaně odmítli platit nájem a pravděpodobně ho nikdy platit nebudou. Ale i ti, jejichž dům šel do demolice a radnice jim zde nabídla náhradní ubytování. Nebo ti, kteří se ranou osudu dostali do nečekané platební neschopnosti. Dnes už jsou ale důvody lhostejné: pro radnici i pro lidi okolo představují zdejších obyvatelé jeden nerozlišitelný chumel. Úřední čeština třetího tisíciletí jim přiřkla název „problémoví neplatiči“ a tady v masokombinátu jich dnes přežívá něco kolem dvou stovek. Až na pár výjimek všechno samí Romové.
Magda Poláková bydlela spolu s rodiči a čtyřletým synem v ubytovně pro hendikepované seniory. Stále stoupající nájem ve specializovaném bytě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
