Zlatý déšť ke štěstí nestačí

Peníze z evropských rozvojových fondů se pomalu, ale jistě stávají jedním z klíčových témat zdejší společenské diskuse. Jak se k nim dostat? A na co je využít? Každá rada či inspirace je dobrá – a ta, kterou nabízí Řecko, je opravdu nad zlato. Nejen proto, že jde o zemi nám podobnou počtem obyvatel i ekonomickou situací. Důležité je, že i po čtvrtstoletí v Unii patří Řecko stále mezi největší příjemce evropských peněz a zároveň mezi nejchudší státy EU. Za co ti Řekové vlastně celá léta utráceli a proč všechny ty miliardy nepřinesly kýžený efekt? Pro nováčka v kontinentálním klubu může být odpověď důležitou informací.

Skouras číslům nevěří

Cesta z hlavního řeckého města Athén do nitra Peloponéského poloostrova trvá jen necelé dvě hodiny. I tak málo stačí, aby se člověk dostal do jiného světa. Jen pár kilometrů od přímořské nížiny nastupují dvoutisícové hory, dálnice se mění v úzkou, do skály zařezanou silnici bez svodidel. Na malých planinách kolem těžko dostupných vesnic se místo exotických plodů pěstují jablka nebo hrušky a vrcholky hor jsou obrostlé vzrostlými smrky. Kromě ovoce se v kamenité půdě nic jiného pěstovat nedá, a místní usedlíci proto nejčastěji chovají kozy a ovce. Ty se volně potulují po krajině a hledají něco k snědku. Zatímco procházející se stádečko zvířat je na zdejších silnicích běžný obrázek, autobusy hromadné dopravy tady jezdí jen minimálně a vlaky…