Ve hvězdách

Světlo se nešíří spojitě, jako když lijeme vodu do nádoby, ale proudí v kvantech, jako kdyby za sebou letěla série pingpongových míčků. Když před více než sto lety dospěl německý fyzik Max Planck ke své kvantové teorii, zdála se mu absurdní. Ke všemu on, přesvědčený experimentátor, svůj objev světelných kvant „pouze“ matematicky vypočítal. „Nedá se nic dělat, s kvantovou teorií musíme žít,“ prohlásil a 14. prosince 1900 (nekulaté výročí připadá na toto úterý) ji zveřejnil v pojednání německé fyzikální společnosti. Způsobil tak ve fyzice přelom srovnatelný s gravitační teorií Isaaca Newtona. Založil nový vědecký obor – kvantovou fyziku a mechaniku – a stál u zrodu fyzikální chemie. Díky Planckovi pronikla fyzika do mikrosvěta částic a objev měl i tak praktické důsledky jako vynález laseru.

Max Planck se pro studium fyziky rozhodl více méně náhodou, po skončení gymnázia v roce 1874 původně uvažoval spíše o hře na klavír. Tehdejší profesor fyziky na mnichovské univerzitě Phillipp von Jolly mu sdělil památné varování, že fyzika se stala nudnou vědou, kde už lidstvo všechno ví a zbývá jen vyřešit pár nepodstatných maličkostí. Mladý Planck, jehož tehdy zajímaly všeobecné problémy poznání, však doufal, že fyzika mu dá praktické základy pro filozofování. Uznávaným filozofem se sice nestal, zato je dnes jeho jméno nedílnou součástí každé středoškolské učebnice fyziky.
…