Za šamankou do exilu

Nahý mladý muž popíjí v otevřeném okně pivo a na posteli za ním si nahá žena krátí čas lascivním olizováním lžičky s jogurtem. Chvíle jako stvořená pro nečekaná rozhodnutí. „Pojedeme do Alžírska,“ navrhne milenec. Road movie jménem Exil začíná a hned zkraje je třeba říct, že známý režisér Tony Gatlif v ní natočil svůj životní film.

Na cestě

Alžírsko-francouzský filmař Tony Gatlif (1948) zasvětil svou kariéru jedinému tématu – Romům a jejich osudu. Sám je potomkem andaluských Romů a nikdy nezastíral, že jeho kameru vede spíše srdce než hlava. To také předurčilo kvality i úskalí jeho filmů: na jedné straně dokázal Gatlif natočit díla tak nádherně horkokrevná, až se uši červenaly, jindy se bohužel nechal přespříliš unést svou vášní pro romskou hudbu a na ni jen narychlo navěsil průhledně banální příběh. Jeho zatím poslední snímek Exil, který se od minulého týdne promítá v českých kinech, musí ale překvapit skeptiky i ctitele.

Ze země, kam v úvodu zmínění milenci Zano a Naima záhy zamíří, pochází také sám režisér Gatlif. Vyrůstal jako typické dítě ulice na předměstí Alžíru, od dvanácti let se potuloval jižní Evropou jako čistič bot, až zakotvil ve Francii, kde mu přálo štěstí a chytil se u filmu. Přestože Exil nenese přímé autobiografické prvky, na duchovní rovině je jistě Gatlifovým odrazem – rodiny obou našich protagonistů pocházejí právě z Alžíru a…