ODS pojmenovala své nepřátele

Jestli to měla být demonstrace jednoty, povedlo se. Pakliže ale cílem kongresu ODS mělo být veřejné stvrzení, že je tato strana připravena vládnout, lze tomu říkat úspěch jen obtížně. Proslovy byly plné frází a zaobíraly se spíš politickými konkurenty a návody než touto zemí a recepty na její neduhy. Nápaditost chybí většině partajních sjezdů, ale na stranu, která se po letech v opozici znovu chystá převzít kormidlo, se přeci jen kladou větší nároky.

Hlavně opatrně

Pokud jde o volbu předsedy Mirka Topolánka, nelze se moc divit, že v době, kdy ODS rostou preference a vyhrála troje volby za sebou, nechce měnit lídra. Úspěch sjednocuje, což pro partaj, kde po odchodu železného šéfa Klause neustále doutnaly pod povrchem personální střety a spory, není bez významu. Na druhé straně se ODS snahou o propagační jednotu zbavila možnosti ideových střetů, které by ji v těžké chvíli mohly vyprovokovat k zajímavějším nápadům. A ODS skutečně v těžké chvíli je, protože na ní leží tíha jasného favorita voleb. Ve straně si málokdo připouští možnost neúspěchu. Jsou tu ale stále ony dvě třetiny voličů, kteří nechodí ke komunálním či senátním volbám, ale k těm do sněmovny ano. Jak se oni zachovají? Tato neznámá skupina se může stát klíčem k příští vládě.

Přes potřebu každého hlasu ODS překvapivě přitvrdila ve své taktice odhánění potenciálních voličů. Už před kongresem citovaly Hospodářské…