Ještě z dob, kdy v socialistickém Československu promítali brakové italské filmy, přežívá u nás přesvědčení, že ulice tamních měst nejsou bezpečné. Omyl. Posledního taxikáře zabili v Římě v roce 1979 a na ústupu jsou i loupežná přepadení bankovních či poštovních úředníků. Jedna profese ale na Apeninském poloostrově stále zůstává pramálo bezpečná – novinařina.
Dolce vita
Žurnalistika se v Itálii těší velké prestiži a získat místo v některém z respektovaných médií je náročné. Výsadnímu postavení se italští novináři těší už od dob Mussoliniho, který poslušným z nich výměnou za loajalitu zajistil pohodlnou existenci a vysoké výdělky. K těm navíc po 2. světové válce získali i svobodu slova. Italská investigativní žurnalistika se tak již více než půl století může trénovat v pátrání po pozadí početných dramatických událostí – a zvědavost novinářů si za tu dobu už na Apeninském poloostrově vyžádala vysokou daň. Životem tam za ni zaplatilo pětadvacet z nich.
Večer 16. září 1970 byl před svým palermským bytem unesen Mauro De Mauro, novinář tehdy slavného sicilského deníku L’Ora, pro nějž psal přes deset let články o mafii. Domů už se nevrátil a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Je dost možné, že se nachází v betonových základech některého z palermských domů. Nebyl by zdaleka jediným člověkem, jemuž mafie z „vděčnosti“ za zájem připravila takový odpočinek…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu