Východní Evropa se neumí smát
Východoevropané se ve filmu neumějí smát. I patnáct let po pádu berlínské zdi v jejich kinematografii převládají obrazy bídy, zloby, utrpení a chaosu. Letošní filmový festival v německé Chotěbuzi, největší přehlídka kinematografií postkomunistických zemí, tento trend potvrdil – deprese filmařů i jejich postav trvá.
Východoevropané se ve filmu neumějí smát. I patnáct let po pádu berlínské zdi v jejich kinematografii převládají obrazy bídy, zloby, utrpení a chaosu. Letošní filmový festival v německé Chotěbuzi, největší přehlídka kinematografií postkomunistických zemí, tento trend potvrdil – deprese filmařů i jejich postav trvá.
Polská výjimka
Začněme však přece jen z toho veselejšího konce: existují i výjimky. Známý polský herec Jerzy Stuhr dobře ví, že vážné věci se nejlépe tlumočí skrze úsměv. Jeho v Chotěbuzi uvedená komedie Počasí na zítra je vlastně obdobou německého filmového hitu Good bye, Lenin!. Jistý Józef Koziol odchází ještě před pádem zdi do kláštera, aby měl pokoj od komunismu a od své rodiny. Při náhodném pouličním vystoupení klášterního pěveckého kroužku (už ve svobodné době) ho však uvidí manželka a poví představenému, že si vzal do kláštera ženáče. Koziol je exkomunikován a musí se chtě nechtě vrátit domů. Jeho žena už ovšem žije s někým jiným a ani děti nejsou otcovým návratem kdovíjak nadšeny. A tak Koziol přespává na spartakiádním lůžku v garáži. Aby se uživil, přijme místo řidiče ve volební kampani, pro kterou pracuje jeho syn. Deziluze střídá deziluzi: jednoho dne najde svou starší dceru obnaženou v akváriu při reality show, mladší dcera se zase ukáže jako závislá internetová surfařka. Přítel jeho ženy se vydává za vlivného televizního režiséra, ve skutečnosti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu