Supi nad Tatrami

Přírodní pohroma, orkán, který postihl před deseti dny Vysoké Tatry a zlikvidoval třetinu tamních lesů, se má podle premiéra Mikuláše Dzurindy využít, a to „pro nový pohled na rozvoj turistiky“. Na Slovensku se dokonce znovuoživily sny o pořádání zimní olympiády – v Tatrách je teď věru nových sjezdovek dost. Odpověď na tyto úvahy je jasná. Ale jak ji říci, aby to z Prahy nepůsobilo jako hraběcí rady postiženému?

Katastrofy přitahují investory a podnikatelské záměry jako mršiny supy. Je to stará ekonomická danost a nemá smysl si nalhávat, že v nejvyspělejším světě to chodí jinak. Stačí se podívat, kolik nových pracovních příležitostí vytvářejí zemětřesení či povodně a jak právě to politici zdůrazňují coby úspěchy svých vlád. Kdyby například severní pobřeží Aljašky zasáhlo ničivé tsunami, ropná naleziště v tamním národním parku by byla otevírána mnohem snadněji, než si dnes přejí jejich odpůrci. Ale vedle ekonomických daností existují také geologické. Na rozmáchlé podnikatelské záměry se Vysoké Tatry nehodí, vždyť jsou to nejmenší velehory na světě (z definice: nejmenší areál hor, jejichž výška přesahuje 2500 metrů). Zatímco Alpy sahají od Azurového pobřeží až po Vídeň, Vysoké Tatry mineme během pár stanic rychlíkem. A za druhé: zatímco následky předloňských povodní v Čechách byly zahlazeny během dvou let, obnova tatranského lesa potrvá nejméně dvě generace. Na jaké ploše tedy les obnovit? Na celé, a to přirozenou cestou – nechat les vyrůst…