Modří ptáci se vracejí

Na tento víkend měla Občanská demokratická strana původně naplánovanou dramatickou volbu svého předsedy, a tedy i možného příštího českého premiéra, místo toho ale chystá na svém celostátním kongresu jednu velkou demonstraci síly a úspěchu. Ještě žádná politická strana totiž neměla nakročeno k tak velkému politickému vítězství, jako nyní ODS s Mirkem Topolánkem. Po ovládnutí Pražského hradu, většiny velkých obcí, téměř všech krajů a Senátu sahá po dobytí poslední, rozhodující kóty – Poslanecké sněmovny a vlády. Máme se z toho radovat? Anebo jinak – co nám tohle vítězství může přinést, nebo naopak vzít?

Muž na radnici

Dveře do kanceláře starosty Hluboké nad Vltavou jsou dokořán. Hned za nimi stojí vozík s golfovými holemi, o kus dál tenisové rakety a na stěně visí baseballová pálka. Uvnitř sedí čtyřicátník ve svetru a džínách a s nohama na židli si čte noviny. „Dnes mám bezoblekový den,“ hlásí na uvítanou, bere si bundu a vede hosta ven na prohlídku města. Na ulici se cítí jako ryba ve vodě. Hlasitě zdraví, kyne přátelsky rukou, rozdává úsměvy. Jedno, jestli penzistům s nákupem, chlapíkovi v džípu s černými skly nebo dělníkům dláždícím chodník. „Dobrý den, jak se máte? Zdravím, pánové. Přivezli vám ty slibované kostky?“ Okolí stejnou notou opětuje. Přirozená neformálnost nekončí, ani když přijde řeč na víkendový kongres ODS, kam se tento muž jako novopečený senátor poprvé chystá. „To víte, že bych si šel radši ráno zahrát hokej a odpoledne na procházku se psem. Takhle mě čekají dva dny řečnění v Praze. Přitom se tam nic nového nestane,“ pokyvuje hlavou. „No je to taková společenská akce, šance potkat naše poslance a lidi z regionů,“ dodává smířlivě.

Starosta tří a půl tisícové Hluboké Tomáš Jirsa je pozoruhodný zjev – mimořádně úspěšný a oblíbený komunální politik, chodící reklama na politiku s visačkou ODS, která chce kormidlovat Česko nejkratší cestou do světa západní prosperity bez přívlastků – ve všem dobrém a možná i špatném. Původem jaderný inženýr se do jihočeské Hluboké přistěhoval začátkem devadesátých let z Prahy. „Za komunistů nešlo na malém městě žít,“ vysvětluje, proč to neudělal dřív. „Hned se vědělo, že třeba čtete zakázané knížky.“ V roce 1994 usedl do vedení radnice a od té doby v Hluboké prostavěl miliardu korun. Jirsa přitom není jako řada sociálnědemokratických starostů mistrem v labyrintu státních dotací, prostě láká soukromé investory. O tom, jak a kam – to Jirsa nejraději předvádí ze sedadla svého auta, kam návštěvu posadí, a vše ukazuje naživo.

Opravené centrum města, bezbariérové přechody, které zrovna teď vznikají, protože jedna z místních obyvatelek je krátce po autonehodě odkázaná na invalidní vozík. Komunistický obchoďák, monstrum vedle kostela, který chce město koupit a nechat zbourat. Starou sýpku, v níž má vzniknout univerzita pro čtyři sta studentů, nové lázně na břehu Vltavy. „Támhle máme golfové hřiště, tam koupaliště, bowling, tyhle kutry postavil Martin Damm, tady naše chlouba zimní stadión a novinka – hřiště na baseball,“ ukazuje na prstenec sportovišť a rostoucí nové čtvrti na okolních kopcích kolem celého městečka. Támhle se usadil ten a ten investor, támhle město postavilo domov důchodců, támhle se staví činžáky pro chudé, támhle vily pro milionáře. „Mám tu Poborského, Cipra, přistěhoval se zpěvák František Nedvěd,“ ukazuje Jirsa. „A tady je moje největší chlouba,“ přijíždí starosta k novému internátovému gymnáziu, kde se učí anglicky děti z desítek zemí světa. Stejně jako téměř vše ostatní ho na Hluboké postavily soukromé firmy. Sám Jirsa si nedávno stačil doplnit vzdělání v Dánsku a Irsku. Před šesti lety přesvědčil své kolegy z radnic jiných českých měst, aby prodali akcie energetik společně a díky tomu utržili tři miliardy korun.

Jirsa je zkrátka politik, který nemá rád problémy. Říká, že lidé chtějí dobře bydlet, pracovat a bavit se. O podnikatelích ve svém městě mluví jako o dobrodincích, úřednících z kraje a ministerstev jako o kazisvětech, o ekologických aktivistech jako o škůdcích. Nebo spíš kryptokomunistech a extremistech, protože jim vadí, že Jirsovo golfové hřiště vzniká na přírodně cenných loukách kolem Vltavy. O evropském systému ochrany přírody Natura 2000 starosta mluví jako o neštěstí, které „v téhle zemi ochromí život“.

A když přijde řeč na ODS? Opoziční smlouva byla pro něho nejlepší možná volba. Spor Senátu s Klausem o ústavní soudce komentuje jako házení klacků pod nohy prezidentovi. „Stejně je jedno, jestli na Ústavním soudu bude Petr, nebo Pavel,“ říká Jirsa.

O blízké budoucnosti ODS a její pozici ve státě mluví stejně energicky a bez zaváhání jako o rozvoji svého městečka. „Musíme připravit reformu a dávat lidem denně na vědomí, co přesně uděláme. Musíme zmenšit počet zákonů, zmenšit počet úředníků, snížit administrativu.“ Nijak nezaváhá ani při otázce na důvěryhodnost ODS po skandálu s hospodařením, nedůsledných Klausových reformách v devadesátých letech a podpoře rozhazovačné Zemanovy vlády v rámci opoziční smlouvy. „ODS letos vyhrála troje volby, tak o čem pochybovat,“ míní Jirsa. „Prostě za nás mluví výsledky. ODS je už historická strana, která nemění své priority, dobře spravuje kraje a obce. V rámci možností dobře spravovala stát. Staly se chyby, ale socialisti je dělají taky. ODS má dostatek schopných lidí, aby se mohla ujmout vlády.“

Společenský kredit

Je tedy Hluboká nad Vltavou předobrazem celé země, pokud by jí vládli Topolánek a spol.? Těžko říci, členové a skalní příznivci ODS by to tak ale zřejmě cítili. Čekání na úspěch je už pro ně přece jen dlouhé.

Klausova strana, obecně považovaná za symbol transformace devadesátých let, si před sedmi lety prožila krizi. Po vypuknutí skandálu kolem (nikdy neprokázaného) podezření z existence černého konta odešla pryč polovina vedení strany a téměř třetina členů. Předvolební preference ODS se na jaře 1998 propadly pod deset procent. Před volbami pak Klausovi lidé rozjeli ostrou kampaň a úspěšně „mobilizovali“ proti socialistickému nebezpečí. Získali téměř 28 % hlasů, teoreticky dost na sestavení středopravicové koalice. Pak ale natruc lidovcům a Unii svobody podpořili Zemanovu menšinovou socialistickou vládu s lidmi jako Grégr, Kavan, Grulich. Za to měl Zeman Klausovi pomoci změnit volební systém tak, aby v Česku napříště vládly už pouze velké strany. Jenže Ústavní soud změnu volebního zákona zamítl a ODS nezbylo, než si cestu k moci opět zasloužit zdlouhavou opoziční prací. Ve volbách v roce 2002 to ještě nevyšlo: ČSSD, která se v záměrech Klausových stratégů měla během opozičně-smluvního vládnutí historicky znemožnit, je vyhrála (ODS získala 25 %, ČSSD 30 %).

Poslední dva a půl roku tedy prožívají občanští demokraté v opravdové opozici. To znamená, že třeba před hlasováním o schodkovém státním rozpočtu už potichu neodcházejí z jednací síně parlamentu jako za Zemana, ale zvedají ruce proti a do mikrofonů dramaticky prohlašují, že „tahle vláda škodí zemi“. Strana vyměnila předsedu a také sídlo. Pronajatý činžák naproti parlamentu vystřídal stylový starý dům v zastrčeném koutě Malé Strany. Místo bývalých octavií stojí na dvoře jeden superb a čtyři fabie, také kancelář předsedy je o poznání menší, než bývalo zvykem, čestné diplomy na zdích z éry ing. Václava Klause vystřídala kresba ostravských těžních věží a křiklavý obraz Františka Ringo Čecha. Místo památeční fotky Margaret Tatcherové zdobí polici Jaromír Nohavica. „Hospodaříme mnohem racionálněji než první generace ODS,“ říká hlavní manažerka Libuše Benešová. V praxi to znamená o třetinu méně zaměstnanců, mnohem pečlivější evidence sponzorů, sázka na dobrovolníky při kampaních, která prý ušetří desítky milionů korun. Zatímco v roce 1997 odstartovala krize ODS tím, že strana marně žádala o stomilionový úvěr na koupi nemovitosti, dnes podle Benešové žádné problémy s půjčováním peněz a jejich vracením neexistují. Ročně dnes do ODS vstupuje přes tisíc lidí, takže počet se zase vrátil na úroveň před krizí v zimě 1997.

Jedním z nových členů je také třicetiletý spolumajitel malé počítačové firmy Jaroslav Berit ze vzpomínané Hluboké nad Vltavou. „Vždy jsem byl volič a sympatizant, vloni jsem se rozhodl, že budu aktivní,“ popisuje mladík. „A jak se jako člen ODS cítím mezi kamarády? Mám pocit lepšího společenského kreditu, žiji více společenským životem a to mi vyhovuje.“ Jeho startovní motivací je prý dosáhnout snížení daní, zeštíhlit státní správu, zjednodušit podnikání, „protože od toho se odvíjí prospěch nás všech“. Na otázku, zda má k dnešní ODS nějaké výhrady, chvíli přemýšlí a pak zmiňuje Klausovu nedávnou výzvu po usmíření. „Zapomenout na minulost, to mi je proti srsti,“ říká Jaroslav Berit zpoza svého pracovního notebooku ve firmě. S prezidentem si naopak rozumí v pohledu na Evropskou unii. „Mohli jsme se vstupem ještě pět let počkat, nic by se nestalo. Takto jsme dali okolním podnikatelům šanci, aby obsadili náš trh,“ poznamenává Berit. Evropskou ústavu sice nečetl, prý ale zcela důvěřuje svým spolustraníkům, kteří tak učinili. „Pokud není dobrá, neměli bychom ji schvalovat, a radši napsat lepší.“ Při pravidelných schůzích stranické buňky jednou za měsíc ale na podobné otázky podle Berita nedochází. „Řešíme konkrétní věci z města nebo regionu, teď naposledy například jestli se mají dát nová skla na zimní stadion, nebo se má v Hluboké postavit průmyslová zóna.“

Modrá šance

Minulé úterý se v pražském sídle ODS svítilo dlouho do večera. V zasedačce v přízemí se podávaly chlebíčky, sušenky, káva a čaj. Stejně jako každý měsíc jednal předobraz budoucí politické moci v zemi – stínová vláda. Hlavní bod schůze: doladění stranického programu před kongresem. Stínový ministr životního prostředí Bedřich Moldan měl například dodat do svého programu připomínku svých kolegů z minula, že ODS vadí plošné rozšiřování chráněných území a omezování vlastnických práv. Ministr pro místní rozvoj a primátor Ústí nad Labem Petr Gandalovič měl vyjasnit, jak si ODS představuje odstranění regulace nájemného – jestli rychle do tří let, nebo nějak neurčitě „postupně“. Ministři řešili i to, jak vysvětlovat voličům, že ODS jako strana prosazující uvolnění nájemného nedávno v parlamentu hlasovala proti jeho postupnému zvyšování o třikrát deset procent.

Tuhle dvanáctičlennou partu lidí (většinou jde o poslance, mezi nimi také dvě ženy, komunálního a krajského politika, dva bývalé ministry) si po svém zvolení předsedou vybral Mirek Topolánek a všichni si to pochvalují. „Stínová vláda teď funguje více na bázi partnerství, už v ní není ten učitelskopoučovací pohled Václava Klause,“ říká stínový šéf průmyslu Martin Říman. Podle hlasů z nitra strany jsou právě stínoví ministři nejpříkladnějším symbolem dnešní ODS, sahající po vládní moci. „Na programu nyní začala ODS pracovat daleko více než v uplynulých letech, podílí se na něm lidé se zkušenostmi z radnic,“ říká místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Totéž tvrdí i Gandalovič: „Důraz na program, diskuse kolem něj, je určitě velkou změnou k lepšímu v ODS.“ Moldan přizvukuje: „V posledním roce a půl si ODS uvědomila, že dříve či později vyhraje volby a začala se usilovně připravovat na převzetí moci. Máme koncepční týmy, propracované programy.“

Topolánkova nominace předního ekologa Moldana byla pro mnohé překvapením, za bývalého předsedy Klause seděl ve vládě nevýrazný chemik František Benda, později v Klausově stínové vládě obsadil ekologický rezort architekt Václav Mencl. Co by se na současném ministerstvu změnilo, kdyby do křesla zasedl Moldan? „Není jednoduché to takhle říci,“ říká šéf stínového rezortu. „Dnes dělám současnému ministrovi poradce, a mám tedy už na ministerstvo vliv. Napřed bych učinil revizi všech zákonů a podle toho bych jednal dál. Nic tam ale myslím není ve stavu, který by potřeboval dramatickou změnu. Je třeba revidovat fond životního prostředí, na který je řada stížností. Jakých? Nechci být teď konkrétní.“ Moldan chce také jednat s obcemi a vlastníky půdy o zavádění Natury 2000. „Vím, že je na ni hodně stížností, je ale prostě potřeba lépe komunikovat, v žádném případě se nesmí odmítnout šmahem.“

Moldanovy značně obecné informace jsou ale do značné míry typické. V duchu obecných proklamací jsou psány všechny propagační brožurky ODS s názvem Modrá šance (co rezort, to zvláštní výtisk). „V programu bude napsané jasné slovo, že ODS je pro deregulaci nájemného. Žádné datum tam ale nebude, to je věc pozdější dohody,“ vysvětluje Gandalovič. Jen dodejme, že v devadesátých letech mluvila ODS podobně – deregulace ano, otázka je kdy – a nic se nezměnilo. Jak tedy poznat, že právě teď míní ODS svá slova vážně? „Neznám okolnosti, za jakých dříve probíhala centrální politika. Byla tady ale koaliční vláda a program byl rozředěn různými vlivy a zájmy. Dnes mám pocit, že se ODS upřímně snaží o alternativu a ji bude prosazovat,“ odpovídá stínový ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. „Jak mě občané poznají? Spuštěním skutečné reformy veřejné správy, v oblasti policie důsledným tlakem na odpovědnost řídících složek za různá pochybení. Nemilosrdným vyhazovem od policie bez nároku na odstupné, pokud spáchají byť jen přestupek,“ vyjmenovává své plány stínový ministr vnitra Ivan Langer. „Nebudu tolerovat to, co se toleruje dnes. Skončím éru falešné solidarity mezi policisty. Kdybych seděl na vnitru, tak by se v žádném případě nemohlo stát to, co teď, že čtyři tisíce policejních aut nemá zimní gumy. Nebo by za to někdo odpovědný okamžitě letěl.“

Síla určená pro oblast sociálních věcí – poslankyně a zakládající členka ODS Alena Páralová – svůj případný vstup do čela ministerstva komentuje takto: „Přepsala bych služební zákon, aby ministři mohli naplnit své plány a vyhodit nepotřebné úředníky z práce. Ze stávajících zákonů bych vyhodila to nejhorší, co způsobuje občanům problémy. A co dál? Chceme dostat lidi z ústavů sociální péče a preferovat domácí péči, chceme dostat děti z dětských domovů do pěstounské péče. Chystáme reformu sociálních dávek, důchodovou reformu.“ Proč expertka ODS už nemá přesné návrhy napsané a předložené k debatě? „Jde o složitou práci, na kterou nemám aparát,“ říká Páralová. Stejně jako její ostatní stínoví kolegové má tým poradců, které ale nemůže jmenovat. Pracují prý pro ni zadarmo a všichni jsou nějak závislí na ministerstvu, takže by mohli mít problémy.

Ze všeho nejvíce se ale čeká na hlavní reformní kroky, které ODS slibuje – reformu daní, veřejných financí, důchodů, sociálních dávek, zdravotnictví. I tady se ale dovíme podrobnosti až po volbách. „Chceme udělat velký reformní krok,“ prohlásil nedávno stínový ministr financí Vlastimil Tlustý v MF Dnes. „Představuji si to tak, že během jednoho zasedání parlamentu prosadíme všechny reformy i jejich start k jednomu datu.“ Hlavní ekonomický poradce premiéra Grosse Jan Mládek je k plánům ODS nezvykle shovívavý: „Jejich reformy by mohly dosáhnout určitého úspěchu, za předpokladu, že je očistí od nápadů, jako je rušení investičních pobídek, a budou lépe spolupracovat s mezinárodními institucemi jako Evropská unie nebo Mezinárodní měnový fond. Tak to dělají Slováci. ODS se ale zatím tváří sveřepě. Záleží, jestli si nechají poradit.“

I další rysy plánů ODS se budou voliči dozvídat jen postupně. Příkladem je evropská politika a v nejbližší době třeba vztah k evropské ústavě. V nově napsaném programu se píše, že ústava je pro Česko nevýhodná a je nutné ji odmítnout. V praxi ale politici ODS mluví opatrněji. Pokud totiž odmítneme ústavu jako jediný člen, hrozí, že nás ostatní vyzvou k odchodu z Unie. „Ústava by se měla změnit, nechceme ale, aby Česká republika byla jedním z mála kazičů, kritika by měla zaznít z více států,“ sděluje Gandalovič. A co když budou Češi skutečně jediní? „Úkolem diplomatů je, aby tahle situace nenastala,“ říká Gandalovič.

Populární reformátoři

Jaká je tedy odpověď na otázku, v čem je dnes ODS jiná než před šesti lety, kdy měla na triku nevyjasněný finanční skandál a po volbách se Zemanem podepisovala opoziční smlouvu? Sami přední členové ODS obvykle poukazují na generační výměnu – jiný je předseda, všichni místopředsedové a nějakých osmdesát procent výkonné rady. „Jsme už prostě za tím,“ říká Libuše Benešová. Podle ní je dnes ODS také názorově jednolitější než před rokem 1998. Totéž si myslí i senátorka Daniela Filipiová, která do ODS vstupovala v roce 1997 v touze podpořit tehdy slabého a zavrženého Klause. „Nemám pocit, že by byla ODS jiná ideově. Důraz na jednotlivce zůstává, rozvíjí se jen detaily třeba u sociální politiky.“

Samozřejmě o něco kritičtější jsou hlasy zvenku. „Před šesti sedmi lety doznívaly v ODS zbytky liberálního étosu,“ míní politolog Jiří Pehe. „Po odchodu lidí do Unie svobody se z ODS stala nacionálně orientovaná pravicová strana navazující na Mladočechy.“ Sociolog Jan Hartl z agentury STEM namítá: „ODS stále nepůsobí dojmem sevřené formace, která ví, co chce. Obsadit místa není tak obtížné. Zatím jsem ale nezaznamenal propracované návrhy co dělat. Nejsem si jist, že budou umět čelit důsledkům nepopulárních kroků.“ Podobná slova lze jistě odmítnout jako nespravedlivě kritická, námitky sociologů se ale obvykle opírají o logické úvahy: ani ODS se netají tím, že má před sebou celou sérii nutných a pro podstatnou část společnosti nepopulárních reforem. Snížení daní asi uvítají všichni, poplatky u lékaře, ořezání sociálních dávek či snížení státem zaručených důchodů už ale tolik jásotu nevyvolá. K prosazení takových kroků bude potřeba výraznější podpory od voličů, té se ale při podrobnějším pohledu nedostává.

Pravda, ODS nyní v krajských volbách slavně zvítězila, získala kolem 40 % odevzdaných hlasů. Vzhledem k malé volební účasti (asi 28 %) ji ale volilo jen něco přes deset procent voličů. Pokud by například nyní ODS získala ve volbách do sněmovny třicet pět procent hlasů (rekord zatím drží ČSSD v roce 1998 – 32 %) a volební účast byla stejná jako před dvěma lety, tedy 58 %, pak by se občanští demokraté opírali o zhruba o pětinu všech voličů, což také nemusí k výrazné podpoře nepopulárních reforem stačit. A jak už ostatně z minulého desetiletí známe, ani politici ODS nejsou političtí sebevrazi, aby se vrhali do značně rizikových kroků.

Odborníci také upozorňují, že druhá, ale poněkud dlouhodobější věc, by mohla být snaha pracovat na vyšší účasti u voleb. Například předkládáním propracovaných návrhů, snahou přesvědčit voliče, že jde o spor nad konkrétními problémy, a ne o politikaření. Dobrým příkladem mohou být existující tance kolem kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu. Přestože nedávná zpráva této instituce přináší šokující a konkrétní údaje o vládním plýtvání (například pouze v jediné sedmdesátimiliardové investici do železničního koridoru ministerstvo podle NKÚ „zbytečně nebo neprůhledně“ rozházelo až osm miliard korun), opozice tyto konkrétní čísla nezvedá a raději jen tak obecně rozhazuje bonmoty o „vládě škodící zemi“. Politici ODS tvrdí, že číslům NKÚ nevěří. Problém ale je, že při bližším pohledu vyjde najevo i jiný možný důvod jejich ticha: jednou z firem, v jejichž kapsách zmizelo nejvíc peněz ze zbytečně a nejasně předražených zakázek je Železniční stavitelství Brno – věrný a velký sponzor ODS.

Je jisté, že v nadcházejícím víkendu občanští demokraté oslaví své nedávné volební vítězství a sdělí národu, že jsou připraveni převzít moc a prosadit důležité reformy. To učiní jako jediná politická strana, je to tedy nutné vítat a brát maximálně vážně. I s tím rizikem, že mnohé nakonec ODS neudělá jinak, než dnes naznačuje. To lze vyvodit i z nynějšího chování v parlamentu. Topolánkova strana se sice zaštiťuje svobodou jednotlivce, při řadě hlasování, která tuto svobodu posouvají o kus dál, ale postupuje opačně. V poměru 64:9 hlasovali poslanci ODS v únoru 1999 proti zákonu o práva na informace. V prosinci téhož roku velkou většinou podpořili nový zákon o myslivosti, který výrazně omezuje soukromé vlastníky lesů ve prospěch myslivecké lobby. Podpořili také zákony, které umožňují vyvlastnit pozemky kvůli stavbě silnice. Jasnou většinou také vystupují proti registrovanému partnerství homosexuálů. ODS také odmítla nápad zrušit klecová lůžka v ústavech. I tahle fakta je třeba mít na paměti při prohlídce Jirsova hlubockého panství.

Rámeček

Anketa: obavy a naděje

1) Co si od možné budoucí vlády ODS slibujete, jinými slovy, v jakém ohledu se tady bude s ODS u moci žít lépe?

2) Z jaké části programu či dlouhodobých postojů ODS máte naopak obavu?

Jiří Šimeček, majitel střední firmy

1) Daňová a jiná reforma, vyrovnaný státní rozpočet. Také věřím, že se přestane na podnikatele nahlížet jako na podvodníky. Zmenšení vlivu komunistů.

2) Vadí mi zahraniční politika ODS, jejich euroskepticismus.

Marcela Linková, amerikanistka

1) Obávám se, že pozitiva v podstatě nevidím žádná.

2) ODS je naprosto nečitelná. Velkou obavu mám z toho, že straně začne dominovat proud reprezentovaný panem Tlustým. Dále se nedomnívám, že se ODS zbavila svých klientelistických praktik, které započala na začátku 90. let a úspěšně v nich pokračovala v době opoziční smlouvy. Vadí mi její pokračující, i když již mírnější, euroskepticismus. Věnuje mizivou pozornost právům etnických minorit, žen, leseb a gayů, otázkám násilí na ženách. To ukazuje na neschopnost vnímat důležité sociální otázky a společenský vývoj. V neposlední řadě je problematický pokračující laxní přístup v otázkách korupce a transparentnosti ekonomických vztahů. Poslední aspekt, jež mi přijde zásadně nepřijatelný, je tolerance vztahů s komunistickou stranou v Poslanecké sněmovně, i když na krajské úrovni k tomu snad docházet nebude.

Ondřej Schneider, ekonom

1) Nadějný je důraz ODS na omezování byrokracie a regulace, nadějný je program reforem ve zdravotnictví a školství i snaha zjednodušit daňový systém. Potřebná a nadějná je snaha o totální revizi, resp. zrušení Zákoníku práce a jeho „zanoření“ do normálního občanského práva.

2) Obavy mám z nedotažených představ v oblasti reforem sociálního systému. ODS mnohdy předkládá návrhy, které nebudou realizovatelné, a není jasné, co bude ODS dělat, když její návrhy neprojdou. Například snížení odvodu na důchody pro mladší ročníky je skvělý nápad, ale: jak bude ODS financovat následný schodek v systému? A co bude dělat, pokud si lidé nebudou na důchody šetřit vůbec nic? Další obava vyplývá z nejasných kvantifikací dopadu daňových změn. Bylo by nešťastné, kdyby ODS například nasadila příliš nízkou sazbu rovné daně, která by prohloubila schodek rozpočtu a diskreditovala tak jistě rozumný princip zjednodušení daní.

Vojtěch Kotecký, ekologický aktivista

1) Zemědělská politika by se mohla začít posouvat od masivní velkovýroby k péči o krajinu a rozvoji venkova. Voliči ODS z měst mají zájem na zdravých potravinách, ne na agrární lobby. A pokud dostojí svým názorům z posledních několika let, mohla by nakousnout problém přehlednosti zákonů a legislativního procesu.

2) Velké obavy bych měl z plošného škrtání ekologických zákonů, což už léta bez skrupulí prosazuje. Sice poslední dobou, zdá se, začíná chápat, že vypadat před voliči jako ten, kdo jim sype na hlavu toxické znečištění, špiní vzduch, vrší odpadky, kácí národní parky a betonuje krajinu kvůli byznysu několika velkých společností, není úplně vítězná politická koncepce. Zajímavým signálem je třeba jmenování Bedřicha Moldana stínovým ministrem životního prostředí. Ale bál bych se, že ve vládě nakonec převáží dobré vztahy se znečišťovateli a staré ideologické instinkty. Za druhé, soudě podle dosavadních postojů, ODS patrně bude soustavně proti nejrůznějším demokratickým a protikorupčním prvkům: ombudsmanovi, nezávislé České televizi, právu lidí vyjadřovat se ke stavbě třeba velkoskládky nebo továrny za svým domem a podobně.

Adriana Krnáčová, Transparency International

1) Nevím, zda je možné odpovědět z hlediska naděje, která by byla vložena do politické strany v českém prostředí. Spíš očekávám od příští vlády, že bude mít odvahu k urychlenému přijetí zásadních a nutných sociálně-ekonomických opatření.

2) Z mylného chápaní podstaty pravicové strany. Z nedostatku vůle a odvahy přihlásit se k pravicovým hodnotám, jimiž jsou například dodržování etických norem v podnikání, v politice. Největší obavu mám ale z nepřesvědčivých a nejasných postojů při převzetí odpovědnosti vést Česko k úspěšné a hodnotově orientované společnosti.

Konec rámečku