Francouzsko-argentinský spisovatel Julio Cortázar už nežije dvacet let, přesto se s ním letos můžeme setkat, a to hned dvakrát. Dvojice překladů jeho naprosto odlišných povídkových knih je jedinečnou příležitostí, jak poznat tohoto záhadného a hravého surrealistu.
Surreálně, nebo zasmušile
Prvním světem, který Cortázar (narozen 1914) začal díky své francouzské rodině diplomatů poznávat, byla Argentina, kde brouzdal širokými bulváry hlavního města a napsal své první knihy. V padesátých letech se však jeho milované Buenos Aires odívá do hávu perónismu, kdy za dobro argentinského lidu bojoval podivný spletenec komunismu a katolicismu, jehož nejvyšší bohyní byla Evita Perónová. Cortázar zklamán poměry v zemi odchází do Francie, aby tam psal a překládal dokumenty pro UNESCO. Latinskoamerická realita však v jeho tvorbě zůstává konstantou, o niž čtenář neustále klopýtá, ať jsou to jemné narážky na diktátorské praktiky, či přímo osudy Latinoameričanů v pařížském exilu. Cortázar však na rozdíl od Latinoameričanů stejné generace jako Gabriel García Márquez či Carlos Fuentes nečerpá z exoticismu, odlišných tradic a ságovitých vyprávěcích postupů. Jeho styl psaní je maximálně úsporný a snové náměty evokují surrealistické obrazy. V Česku vyšla velká část Cortázarovy tvorby, za zmínku stojí zejména nejlepší Cortázarův román Nebe, peklo, ráj. Filmoví fajnšmekři si také Cortázara vybaví díky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
