Dopisy

„Vědění“ není všechno

Reaguji na rozhovor Jana Kovalíka s Hanou Baborovskou z čísla č. 47/2004. Jako příslušník stejné generace bych si dovolil několik připomínek.

Předně je to jakási neurčitá radost ze svobody a nakonec i velmi přesné odhadnutí situace ohledně nízké účasti ve volbách, ale vzápětí je tu upřímné přiznání, že cesta k volební urně je jakousi druhořadou záležitostí. Jako učitel vidím velký problém zejména v našem vzdělávacím systému, který je stále zaměřený na výchovu nekonfliktních jedinců bez vědomí odpovědnosti za sebe i společnost. To znamená, že i učitelé se svými nedostatečně věrohodnými postoji a názory pravděpodobně nejsou schopni vypěstovat ve studentech pocit a ochotu sdílení odpovědnosti za společnost.

Druhá věc je myšlenka o „dacanech z vesnic“ na čelných místech bývalého režimu. Jako člověk z vesnice bych chtěl připomenout, že komunismus byl především dělnické, tudíž spíše městské hnutí. Na vesnicích, vzhledem k tradičním vazbám k půdě a náboženské tradici, přílišnou podporu neměl (výjimkou byly a jsou oblasti Sudet, dosídlované po odsunu podle stranického klíče).

Další poznámka se týká otázky ohledně životních hodnot. Hana Baborovská, stejně jako mnozí její vrstevníci, označují jako nejdůležitější životní hodnotu „vědění“. Já osobně bych to mírně poopravil. Potkal jsem totiž ve svém životě příliš…