Po Arafátovi jak po Saddámovi

V jedné věci se shodnou jak islamističtí, tak američtí jestřábové: nelze úplně vyřešit problém Iráku a okolí, aniž by byl vyřešen konflikt ve Svaté zemi – a naopak. Ve všem ostatním se pochopitelně neshodují. Radikální islamisté, a to nejen typu arciteroristy Usámy bin Ládina, vidí výsledné řešení ve vládě Koránu na celém Blízkém východě. Američtí neokonzervativci, a to nejen typu náměstka ministra obrany Paula Wolfowitze, zase ve vládě pluralitní demokracie v celém regionu. Minulý týden tuto souvislost ozřejmil.

Palestinci jsou po čtvrteční smrti Jásira Arafáta v podobně přelomové situaci jako Iráčané, uspějí-li v boji proti teroristům ve Fallúdži. Poprvé ve své historii se budou učit sdílet moc. Už tu není jen Arafát, nebo nikdo, už tu není jen Saddám, nebo nikdo. Náhle je tu představa svobodné volby vládní moci.

Palestina: nahradit Jásira

Smrt Jásira Arafáta provázely poměry mírně řečeno bizarní. Není snad na světě pamětníka situace, kdy by se za života ještě dýchajícího politika tak intenzivně a podrobně jednalo o jeho nástupnictví i o vlastním pohřebním ceremoniálu. V případě pohřbu byl zvolen kompromis – ceremoniál v Káhiře, uložení (ne do země, ale do mauzolea) v jeho sídelním městě Ramalláhu. V případě nástupnictví bylo zvoleno provizorium – o moc se prozatím podělí dosavadní ústavní funkcionáři. To vše mělo svůj důvod. Nejde jen o osobu příštího…