Mladí britští architekti z Bartlett School of Architecture právě vystavují v pražské Galerii Jaroslava Fragnera a jejich expozice připomíná malou vichřici: dynamické projekty, které vycházejí z neučesané a poněkud nervní dekonstruktivistické tvorby architektky Zahy Hadid, ateliéru Coop Himmelb(l)au nebo holandské skupiny MVRDV. Ale najdeme tu i odkazy na dílo zasloužilého pedagoga této školy Petera Cooka – známého autora „kráčejících měst“ z 60. let. Ten také výstavu uvádí výstižným textem, který stojí za ocitování: „The Bartlett School of Architecture tvoří přes 500 svobodomyslných duší: talentovaných, výstředních, zvláštních – říká se jim studenti – které jsou vystaveny nátlaku i lichotkám dalších asi 60 svobodomyslných duší: talentovaných, ambiciózních, výstředních, zvláštních – a těm se říká učitelé. Pořádně je zamíchejte a protřepejte (to je můj úkol) a prezentujte je všechny dohromady. Jestli jste bojácní, raději se držte dál. Přistupte blíž, jestli vás to zajímá. Pojďte a přidejte se, když to vydržíte! Užijte si to jiskření. Je naprosto nepředvídatelné – letos jako kterýkoli jiný rok.“ Ve srovnání s tímto výronem nápadů působí domácí architektonická scéna velmi staticky až zažlukle. A to srovnání by mělo poněkud rozbouřit stojaté vody, kde vzít ale naději, že se něco takového stane?
•••
Proč ten pesimismus? Opravňuje k němu třeba naše opatrná účast na posledním benátském bienále…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu