Ivan Landsmann, bývalý horník a spisovatelský samouk, jehož autobiografie vyvolala svého času literární senzaci, má problém: potřebuje přesvědčit tuzemské úřady, že je opravdu Čech. Dnes žije Landsmann z příležitostných brigád a pomoci přátel. Za těžce odpracovaná léta v dolech má přitom dávno nárok na hornický důchod, jenže nejdřív musí coby bývalý emigrant získat zpět české občanství. Když o jeho potížích napsal v dubnu Respekt, zdálo se být vše na dobré cestě; za občanství pro Landsmanna se poté přimluvil i spisovatelský PEN klub. Při putování labyrintem byrokracie se však objevují nové překážky. Naposledy vznesla matrika žádost, ať Landsmann – český rodák píšící v mateřštině, který žil do 36 let v Ostravě – doloží znalost českého jazyka.
Landsmannova divoká, ostravským nářečím psaná prvotina Pestré vrstvy popisuje v jedné části jeho marné bloudění po nizozemských úřadech pro emigranty, jak je vidí tulák na dně, který nerozumí předpisům a lidem kolem. O mnoho lépe se mu u přepážek nevede ani nyní v tuzemsku. „Ivan je boží člověk, intuitivní a přirozený chlap, pro kterého je takřka nemožné jednat s úřady,“ říká o něm vlídně jeho pražská přítelkyně Lucie Váchová, u níž Landsmann bydlí. „Nestihne termíny, nerozumí žádným formulářům.“ Jeho potíže nastaly ve chvíli, kdy úřady v Nizozemsku zjistily, že se vrátil do Česka (holandskou podporu si totiž s klidem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu