Špinavé, ošklivé, nepřehledné, komplikované. Takové je dnes newyorské metro. Přesto je v něm vidět, že zažilo mnohem lepší časy. Kdybyste se zeptali náhodného kolemjdoucího, co způsobilo zchátrání sto let starého systému podzemní dopravy, patrně vám odpoví, že nedostatek peněz. Správná odpověď je ale jinde – bylo to znárodnění. Podobné příklady, které ukazují, že obecné představy o fungování konkurence a nutnosti zestátňování nemusí být vždy pravdivé, přitom najdeme i v dalších oblastech lidské činnosti od zavlažování až po vysílání rozhlasu.
Konkurence v tunelu
Na počátku minulého století byl New York se 3,5 miliony obyvatel druhým největším městem na světě hned po Londýnu. Většina obyvatel byla však stísněna na Manhattanu a oblasti, jako je Brooklyn nebo Queens, byly v podstatě prázdné. Dojíždět za prací třeba například z Harlemu na jih Manhattanu bylo nerealizovatelné. Proto přišla společnost Interborough Rapid Transit Company (IRT) s nápadem usnadnit lidem dojíždění a vybudovat v New Yorku metro. S výstavbou bylo započato v březnu 1900 a o čtyři a půl roku později byla otevřena první trasa. Cesta expresem mezi Harlemem a jižním Manhattanem tak najednou místo skoro celého dne trvala 15 minut. Brzy vznikla konkurenční společnost Brooklyn Rapid Transit Company a v roce 1915 měla i ona vlastní linku. Do třetice městská firma Independent City Owned Rapid Transit Railroad …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
