Ministři se slavíka nezalekli

Grossův kabinet řešil těžkou volbu: zda chránit klidné hnízdo pro pár přísně chráněných ptáků, nebo dát raději obživu a práci dvěma tisícovkám lidí. Ministři se v minulých dnech rozhodli pro to druhé, jejich verdikt má ovšem několik ale. Česko nejenže zchudne v nenahraditelné přírodní rozmanitosti, ale navíc kvůli tomu půjde i před celoevropský soud s hrozbou vysoké pokuty. A to vše možná zbytečně. Podle ekonomických kritiků totiž akce „lutyňská zóna“ nepřinese veřejný užitek. Proč tedy politikové do tak nejistého podniku šli?

Neberte mi dceru

Jen pár metrů za posledními domy Dolní Lutyně protíná krajinu údolí řeky Olše. Rozsáhlý prostor s bujnou vegetací kolem proudící vody, jedno z posledních míst v okolí Ostravy, kam ještě nezasáhla těžba a kde ještě nestojí žádná továrna. Po léta to volné místo mívalo i svůj „ekonomický smysl“: rozvodněná řeka a potoky z okolí se zde při oblevách pravidelně vylévají z břehů a brání tak povodním v obydlených částech obce. „Je to sice pěkné a v létě sem lítá spousta ptáků. Jenže podívejte se – dvacet let jsem dělal báňského úředníka a před pár lety mě propustili,“ říká Josef Tobola, jeden z obyvatel čtyřtisícové obce ležící v bývalém okresu Karviná, který se už po léta řadí k místům s nejvyšší nezaměstnaností. „Naštěstí jsem měl nějaké pozemky po tchánovi, tak jsem začal podnikat v zemědělství.…