Všichni míří do Číny

Že komunistická Čína je rostoucí velmocí, je známo už dlouho – stálý člen Rady bezpečnosti OSN, jaderná mocnost, která před rokem dokázala dopravit kosmonauta na oběžnou dráhu Země a úspěšně proniká na světové trhy. Určitou novinkou ovšem je nebývalá frekvence návštěv představitelů Západu. Jenom za říjen se v Pekingu vystřídali francouzský prezident Jacques Chirac, jeho ruský kolega Vladimir Putin a americký ministr zahraničí Colin Powell. Co tam nabízejí a co naopak požadují? Lze z těchto návštěv vyvodit nějaký společný jmenovatel? Existuje snad nějaká více či méně koordinovaná společná strategie, jež velí jezdit do Pekingu za nějakým konkrétním účelem? Podle všeho nikoli. Nicméně Čína si prostě vydobyla nepominutelnou pozici globálního hráče a snaží se vyvažovat Ameriku Evropou.

Vezměme to nazpět časem. Právě před týdnem z Pekingu odjel Colin Powell. Jeho agenda byla zhruba trojí, leč úspěch polovičatý. USA požadují na Pekingu nový dialog o tamní praxi zadržování lidí bez soudního procesu a obecně o porušování lidských práv. Mají pro to konkrétní důvod, neboť Čína tímto způsobem zadržuje zpravodaje listu The New York Times Čao Jena. Powellův protějšek Li Čao-sing prohlásil, že se „na věc podívá“, ale podle jeho názoru je s Čaem zacházeno v souladu s čínskými zákony. Podle Powella proběhla na toto téma „otevřená výměna názorů“ a Čína prý souhlasila s obnovením příslušného dialogu, přerušeného letos kvůli americké kritice. USA…