Mimochodem

Ti, kteří rádi přihlížejí nevídaným událostem, zmeškali minulé pondělí vzácnou příležitost, pokud nepatřili k hloučku u můstku přes Rokytku v Dolních Počernicích. V českých zemích, kde to žádný hrdina nemá jednoduché, byla odhalována zbrusu nová socha jednoho z nejspornějších. Zatím se skrývala pod zřasenou látkou, ale kruh s pěti hvězdami, který nahoře vyčuhoval, prozrazoval, o koho půjde. Svatými Jany z Nepomuku poselo kdysi baroko celou střední Evropu, v minulém století však byli spíš ničeni. Postihlo to svatojánské sochy v nedalekých Kolodějích i Vinoři a také té předchozí v Počernicích prý dvakrát urazili hlavu. Takovou nenávist si Johánek vysloužil zřejmě tím, že byl příliš vážně oslavován, když už se legendy kolem něj moc vážně nebraly.

Lehké to ovšem neměl ani zaživa. Pocházel z venkova, stal se knězem a díky dobré hlavě získal v cizině solidní vzdělání. Nebyl žádným blouznivcem tepajícím zlořády ani dobrodruhem, jenž by šířil evangelium mezi pohany, ale svědomitým úředníkem církevní správy v civilizované Praze. Přesto jej neminul úděl mučedníka, a to doslovný, neboť skutečně zemřel na mučidlech. Lid jej po smrti kultovně ctil, církev se však k němu stavěla víc než dvě století zdrženlivě. Nezahynul totiž kvůli víře rukou bezbožníků, ale z příkazu křesťanského panovníka. Václav IV. dal příkaz k jeho trápení v záchvatu opileckého vzteku, nicméně stále ještě jako hlava Svaté říše římské. Jan z Nepomuku, vzdělanec pozdního středověku, byl proto kanonizován až…