Almodóvarovi špatně vychovaní muži

„Miloval jsem ho. – Ne, desetiletého chlapce nemůžete milovat, můžete ho jen vydírat a zneužívat. – Ne, miloval jsem ho…“ Tento zoufalý dialog hlavních aktérů filmu Špatná výchova španělského režiséra Pedra Almodóvara poodhaluje hloubku filmu srovnatelnou s antickou tragédií. Almodóvar – tradičně zlobivé a nikdy neúspěšné dítě španělského filmu – svým novým dramatem opět posunul možnosti, jak svázat spleť lidských vztahů do jedné pevné sítě omamného příběhu.

Dílky sladké matrjošky

Pětapadesátník Almodóvar, milovník kýče, starých plakátů a retro pocitů filmu noir, toho má za sebou ve své kariéře požehnaně. Kameru třímá v ruce od 70. let a zaznamenává s ní punkovou madridskou scénu, nejrůznější bizarní marginály sjeté vším možným i nemožným, jejichž příběhy se prolínaly s legračně zoufalými ženami v domácnosti na pokraji nervového zhroucení. Příběhům však špatně rozuměli nejen cizinci, ale i Španělé neznalí nočního života v metropoli. Na konci 90. let se však již zkušený režisérský matador prosazuje i u diváků neznalých španělského kontextu. Snímkem Vše o mé matce a dalším, podobně psychologicky laděným filmem Mluv s ní se definitivně přehoupl do období obdivu a mezinárodního úspěchu u intelektuálních diváků stejně jako u návštěvníků multikin chroustajících popcorn. Nejzajímavější na celé jeho režisérské pouti je zřejmě fakt, že nikdy…