Ne piráti, ale klienti

„Piráti, zloději, vrazi!“ křičí čím dál hlasitěji zástupci filmového a hudebního průmyslu na adresu lidí, kteří si z internetu stahují díla oblíbených umělců a nenamáhají se zatím platit. Tvůrce slavných Hvězdných válek George Lucas se nedávno nechal slyšet: „Vydávám základní trilogii na DVD raději nyní, i když jsem chtěl původně počkat. Za tři roky se totiž může filmový průmysl kvůli poklesu tržeb zhroutit a já budu mít smůlu.“ Je to možné? Hrozí kvůli internetovým pirátům skutečně kolaps? Podle řečí lidí z průmyslu by tomu člověk skoro věřil. Při pohledu na rostoucí prodej DVD a zároveň na fanoušky, kteří na síti hledají své oblíbené filmy, se však vkrádají pochybnosti.

Před sto lety skladatelé a vydavatelé not také vyčítali Edisonovi a rodícímu se nahrávacímu průmyslu, že je vyžírka a pirát. Edison později předhazoval totéž tvořivcům, kteří experimentovali s jeho patenty na pohyblivé obrázky. Vysílání hudby v rádiu se ze začátku také označovalo jako pirátství, stejně tak vynález videorekordéru nebo kabelové televize. Vždy to ale dopadlo tak, že nové vynálezy se ukázaly jako přínosné pro všechny.

Místo aby zástupci hudebního – a nově už i filmového – průmyslu viděli v tvořivých lidech, zapálených pro nové technologie na šíření muziky a filmů, své klienty a svůj příští trh, mluví o nepřátelích či „zabijácích hudby“. Spíše než čeho jiného se zábavní průmysl bojí změny pohodlného statu quo. Z historie zábavy je…