„Dámy a pánové, tohle je kapela s vysokou energií. Tak je to správný, zničíme kytary, zničíme se při hraní …tohle blues mě zničí,“ oznamuje hned na úvod nové desky svým stylovým hlasem, posazeným někde mezi hysterickým kamelotem a vemlouvavým sňatkovým podvodníkem, Jon Spencer. Kdo zná předchozí nahrávky jeho skupiny Blues Explosion, ví, že nepřehání. I na novince Damage bude blues a rokenrol vybuchovat jako muniční sklad probuzený k životu nedbale típnutým vajglem.
Dělat věci jinak
Blues Explosion hrají rokenrol pro 21. století. Od roku 1991, kdy se pod vedením Jona Spencera dali v New Yorku dohromady, míchají elixír mládí stylům, jejichž sílu jinak silně ohrožuje kanonicky monotónní přehrávání tradicionalistů. Základem receptu Blues Explosion je vrátit rokenrolu syrovost i údernost a přidat současný zvuk. Padesát let po nahrání Haileyho Rock Around The Clock to nutně znamená dělat věci jinak. Už dávno nestačí jen patřičně zrychlit bluesové figury a nasadit si černé brýle. Na vybělenou kostru hlučné a dráždivé emoce je třeba navěsit nové ozdoby. Existuje sice riziko ztráty podstaty, ale pořád je to sympatičtější snaha, než rok co rok venčit v průvodu tu starou ošuntělou rokenrolovou mumii.
Trocha devalvace
I na nové desce předvádějí Blues Explosion kompletní jukebox svých inspirací. Blues v prenatální podobě, rokenrolový machismus,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
