Poslední útočiště Jaroslava Haška

Počet knížek o Jaroslavu Haškovi a jeho dílu je úctyhodný, i když se zdaleka nevyrovná objemu literatury věnované jeho vrstevníkovi Franzi Kafkovi. Oba nejslavnější pražští literáti své generace se osobně setkali jen jednou v hospodě, kam mladičký anarchista Michal Mareš přivedl zcela neznámého Kafku na schůzi Strany mírného pokroku, aby jej představil jejímu populárnímu lídrovi. Jejich zvláštní blíženectví plné kontrastů i shod přesto působí až magicky. Narodili se v rozmezí dvou měsíců pár stovek metrů od sebe, jeden byl menší a zavalitý, druhý dlouhý a hubený, jeden se vyžíval v bohémské nestřídmosti a společenském ruchu, druhý měl křehké nervy a žil spíš asketicky, jeden psal česky uštěpačné humoresky s tragickým podtextem, druhý snoval v němčině zlověstné vize. Oba nechali své hlavní hrdiny cestou na popravu přejít v doprovodu dvou strážců Karlův most, ovšem v protisměru. Oba zemřeli kolem čtyřicítky.

Také u knížek, které o nich vycházely, lze přes všechny rozdíly rozpoznat podobný vývoj. Nejdřív se objevily životopisné legendy, pak přišly filozofické či ideologické interpretace a v poslední době následují díla spíš popisná. Mimořádně bohatý životopisný materiál o obou spisovatelích se totiž může stát skvělým vodítkem pro sondy do dějin každodennosti. Peter Demetz například pomocí Kafky přiblížil čtenářům počátky aviatiky (Aeroplány nad Bresciou, Prostor 2003) a Hanns Zischler provedl totéž s…