Muž, který pohnul celým krajem

Na začátku listopadu vyšle česká společnost teprve podruhé signál svým krajským politikům. Jedním z ukazatelů spokojenosti či orientace může pro voliče být i to, jak se „jeho“ dosavadní samospráva popasovala se sociální politikou. Sféra, do které tečou ze státní kasy jedny z nejvyšších částek, a zároveň oblast, kde jsou často porušována lidská práva. Přístup krajské správy k lidem v ústavních zařízeních a domovech důchodců navíc dává člověku obrázek o tom, jak se kraj zachová k němu, když se ocitne v tíživé situaci a bude sociální pomoc potřebovat.

Ukaž mi svůj Standard

„Když jsem po minulých volbách zasedl v krajské radě, o sociální problematice jsem toho moc nevěděl,“ vzpomíná královéhradecký politik Miloslav Plass (ODS) na start své kariéry reformátora. „Dostal jsem ale tuto oblast na starost, tak jsem si řekl, že se musím podívat, jak to v našich zařízeních vlastně vypadá,“ říká radní Plass, jehož rezort spolyká ročně kolem 320 milionů korun, a činí tak jednu z největších položek krajského rozpočtu. „Prošel jsem si všechny ústavy a z některých jsem znechuceně utíkal. Přišlo mi strašné, že v těch podmínkách musí lidi žít. Takže možná bylo dobré, že jsem o té problematice moc nevěděl, a musel jsem se spolehnout na pocity. A ty mi říkaly, že tady je nutné něco změnit.“ Sociální odbor královéhradeckého kraje tak začal připravovat rozsáhlou změnu dosavadního systému.

„Když ústavy spadaly pod stát, měly vždy jistotu, že dostanou své peníze, a nemusely se vůbec starat o to, jak se žije jejich klientům,“ říká radní Plass, který – shodně s odborníky – považuje za logickou zcela opačnou pozici: první v řadě by měla být právě kvalita péče o klienty. „Konečným cílem je vytvořit takové podmínky a systém, aby se lidé z ústavů mohli vrátit do běžného života a plnohodnotně v něm žít s pomocí ambulantních služeb,“ říká Plass. „K tomu cíli vede leckdy dlouhá cesta, na níž je alespoň třeba zásadně zlepšit kvalitu ústavního života klientů. Jenže zaměstnanci současných zařízení dělají svou práci už dlouhá léta a jsou skálopevně přesvědčeni, že to dělají dobře. Takže jsme museli vymyslet, jak je ke změně motivovat.“

Kraj to vzal zgruntu: nejdříve si najal neziskovou organizaci, která provedla kontrolu kvality péče podle Standardů, které před dvěma lety vznikly na ministerstvu sociálních věcí. A s řediteli začal kraj debatovat o tom, proč jejich zařízení stanovenou kvalitu nesplňuje a co udělat proto, aby nastala změna. Každý z ředitelů si pak musel stanovit, jaké cíle a dokdy splní. „Nyní už jsou schopni se dohadovat o komunikaci s klienty a to už je úspěch a máme vyhráno. Ti lidé už jsou v tom sami zainteresováni,“ říká radní Plass. Do tří let chce hradecký vizionář sestavit tzv. Síť sociálních služeb, kde by byla všechna zařízení – i nestátní, která splňují nastavenou laťku péče. Jedině taková dostanou od kraje certifikát, na jehož základě pak budou mít nárok na krajské peníze. Každý rok chce kraj dodržování pravidel kontrolovat, a pokud ústav nesplní třeba jen jediné z kritérií, o nárok na veřejné peníze přijde. „Mnozí kolegové z jiných krajů si stěžují, že změnit zažitý systém nejde, protože na to nejsou peníze. Ale není tomu tak,“ říká radní Plass. „Stačí zkrátka skoncovat s rozdáváním peněz i těm ústavům, kde se o klienty špatně starají nebo kde neúčelně investují.“ Tato strategie a zároveň hrozba ztráty financí přinutila ředitele ústavů ke spolupráci na reformách. Příkladem je i ústav sociální péče v Chotělicích nedaleko Hradce Králové. „Když jsme ho přebírali, tak to bylo nejhorší zařízení ze všech,“ říká radní Plass. „Klienti bydleli po deseti v suterénu a ředitel si sám úřadoval v domě v zahradě. Vzhledem k tomu, že to býval vedoucí vychovatel, tak jsme se báli, že žádnou změnu nepřijme.“ Dnes ale pod vlivem kraje ředitel začal předělávat velké pokoje na dvoulůžkové, dva volné služební byty nechal z ústavního rozpočtu opravit a dnes v nich bydlí osm klientů ústavu, dalších šest jich od září jezdí jednou týdně do zvláštní školy v Novém Bydžově, aby si mohli ve svých třiceti letech dodělat základní vzdělání. „Ze začátku jsem se těchto změn bál, nevěřil jsem, že to půjde. Ale ono to jde, a kdyby nebylo kraje, tak by mě asi nikdy nenapadlo se do něčeho takového pustit,“ říká ředitel ústavu Milan Jánský.„Kraj nás podporuje, velkou motivací je samozřejmě nárok na krajské peníze a navíc vidíme, že změny, které kvůli tomu děláme, prospívají klientům. Takže v tom chceme pokračovat dál. Z domku, kde je nyní ředitelství, bychom v budoucnu chtěli udělat další byty pro klienty, učit je hospodaření s penězi a pomoci jim sehnat si zaměstnání.“

Hvězda, která vede

Za současné situace, kdy jsou pouze doporučené Standardy, a nikoli zákonem jasně stanovená pravidla, jak o klienty pečovat, a kdy se zákon o sociálních službách ještě nedostal ani do vlády, záleží pouze na krajích, zda nechají běžet dosavadní nevlídný systém, anebo se pustí samy do změn.

Podle odborníků, kteří se kvalitou péče o lidi v ústavech zabývají, je Královéhradecký kraj tím dobrým příkladem. „Radní Plass je hvězda, která vede ostatní. V ostatních krajích vidí, že to jde, a někde se ho snaží napodobit,“ říká Martin Haicl, bývalý šéf ústavu v Nových Zámcích u Olomouce a proslulý reformátor, který dnes školí zaměstnance krajských zařízení, jak s klienty zacházet. Aktivní sociální politika, kterou v Královéhradeckém kraji rozjeli, může sehrát důležitou roli v nadcházející předvolební kampani. „Voliči, kterými jsou i lidé v našich ústavech, budou moc dobře vědět, že se nepředvádíme jenom týden před volbami, ale že s nimi komunikujeme po celé ty roky a že se snažíme zlepšit jejich životní podmínky,“ říká radní Plass, který se i letos objeví na kandidátce ODS.

Podobně jako hradečtí zřizovatelé se svými výsledky můžou chlubit i v Karlovarském a Libereckém kraji. Tam si stejně jako v Hradci nejdříve zkontrolovali, jak péče v jejich zařízeních vypadá, stanovili Standardy a pak začali žádat jejich dodržování. Jedno zařízení v Libereckém kraji zrušili, stejně jako klecová a síťová lůžka – z původních patnácti jich dnes v tomto kraji mají jen čtyři. „Mezi kraji jsou ale zatím velké rozdíly. Někteří svá zařízení motivují a ženou je dopředu, jinde vyčkávají a nedělají nic,“ říká pan Haicl.

Mezi ty druhé se řadí například hlavní město Praha nebo Olomoucký kraj. Tam sice vůbec poprvé před lety ministerstvo ověřovalo zmiňované Standardy kvality péče a krajská rada před dvěma lety schválila, že je bude naplňovat. To se však neděje. Naopak kraj odvolal z funkce jednoho z prvních ředitelů ústavů, který se snažil o změnu a začal pouštět klienty do běžného života. „Standardy nejsou závazné, nejsou stanoveny v zákoně,“ říká šéf sociálního odboru Cyril Žádník.„Čekáme, až to vláda schválí, a pak to začneme rozvíjet. Takhle na to ani nemáme peníze. Možná že jinde jsou šikovnější, ale u nás je zlepšování kvality péče hudba budoucnosti.“ Od ledna by ale tato výmluva mohla ztratit na významu, protože ministerstvo sociálních věcí se rozhodlo, že všem krajům dá peníze na to, aby si mohly zaplatit prohlídku svých zařízení od speciálně vyškolených inspektorů. Kraje a jejich občané tak dostanou jasné vysvědčení o tom, jak se k obyvatelům v tíživé životní situaci ve svém regionu chovají.