Vyhrát v Česku soutěž na stavbu pomníku ještě neznamená pomník stavět. Nezbytnou podmínkou je totiž držet jazyk za zuby a nikoho nedráždit. Minulý týden se o tom přesvědčil sochař David Černý: úřad Městské části Praha 1 jej nejprve prohlásil vítězem konkurzu na památník odbojářům padlým za 2. světové války, stačilo však pár Černého obvyklých poznámek, a o zakázku zase přišel.
V rozhovoru pro týdeník Nedělní svět se sochař nechal slyšet, že český odboj v porovnání s ostatními národy nebyl zvlášť silný, a na otázku, zda mu nevadí, že dílo uctívá i komunistickou část odboje, odpověděl: „Ne, to jsem neřešil. O mrtvých jen dobře: mrtvý komunista, dobrý komunista.“ Na starostu Prahy 1 Vladimíra Vihana se obrátili rozhořčení představitelé Svazu bojovníků za svobodu s požadavkem, aby stavbu pomníku Černému odebral. A městská rada vyhověla.
Není sporu, že sochařův výrok o mrtvých je netaktní, ne-li přímo pitomé plácnutí, a jeho radikální antikomunismus se zde trochu minul s kontextem druhé světové války. Také však platí úsloví o potrefené huse: dnešní vedení Svazu bojovníků za svobodu tvoří nacionalisté se zjevnými sympatiemi ke komunismu – minulému i současnému. Po boku grebeníčkovců například předsedkyně svazu Anděla Dvořáková slavila loni sté výročí narození Julia Fučíka, jindy se zas vydávala přesvědčovat komunistické poslance, ať nevolí prezidentem Jana Sokola, protože razí vstřícnost vůči Němcům. Mění-li starosta na základě její stížnosti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu