Může český prezident svým vlivem překročit význam tohoto státu? Může jeho slovo či názor vážit ve světě více, než by odpovídalo české hospodářské výkonnosti, zhruba čtvrtinové ve srovnání s Bavorskem? Po střídání na Pražském hradě se Česko dostalo víceméně do „normálu“ – se vším dobrým i špatným, co k desetimilionové evropské zemi přísluší. Vyjede-li dnešní prezident do ciziny, nebudí nutně větší pozornost než hlavy Maďarska, Řecka či Portugalska. Mohou i tak mít jeho cesty nějaký hlubší smysl? Jsou pouhým rituálem, který se provádí, protože to tak dělají všichni, či jsou součástí cílené strategie, chceme-li národních zájmů? Nebo snad dokonce zájmů evropských, ba civilizačních? To jsou otázky do debaty, k níž koneckonců nepřímo vybízí i sám Václav Klaus – ve svém článku v Lidových novinách z minulé středy, zamýšleném jako odpověď kritikům prezidentovy cesty po Střední Asii.
Tango, nebo obchod
Jméno Václava Havla svého času působilo jako identifikační klíč této země, což mnozí Češi zažili ve vzdálené cizině na vlastní kůži (dnes poslouží této identifikaci spíše fotbalista Baroš). Nemá však cenu lamentovat nad odchodem časů, kdy českého prezidenta dychtivě poslouchaly davy lidí v cizině a Rolling Stones kvůli setkání s ním v Austrálii zdrželi letadlo. Takové srovnání by bylo vůči Klausovi nefér. Důležitější je, co může v rámci svých aktivit a cest vykonat standardní prezident malé země.
Rozhodně nemůže řešit konflikt…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
