Špionáž: hra pro grázly?

Jen málo profesí má samo na sebe tak brutálně realistický názor jako špioni. „Kdo si myslíš, že jsme?“ vybuchl Alec Leamas, hrdina knihy The Spy Who Came in from the Cold. „Myslíš, že jsme kněží, svatí nebo mučedníci? Jsme banda bláznů a taky zrádců; jsme zbabělci, sadisti a ožralové, hrajeme si na kovboje a indiány, abychom si osladili naše mizerné životy.“ John le Carré, bývalý příslušník britské zpravodajské služby a autor tohoto a mnoha dalších románů o špionech během studené války, vytvořil svět, jemuž vládne cynismus a zrada. Je to svět, jímž točí kariéristé, svět, který drtí všechny, kdo mají víru nebo ideály. I duše v tomhle prostředí mají jizvy. Nikdo v něm nikdy nevyhrává, nikdo z něj neodchází s čistým kontem. Je nasáklý ruskou vodkou a americkými cigaretami.

Špinavá práce

Le Carré není sám, kdo varoval před nebezpečnou svůdností zpravodajské profese. „Neumím si představit,“ napsala známá britská novinářka a spisovatelka Rebecca West, „že by špionáž mohla vytvořit úspěšnou civilizaci. Je to hra pro grázly.“

Navzdory těmto varovným hlasům zůstává zpravodajství profesí, která vzrušuje a přitahuje lidi všech typů. Lze jistě namítnout, že je především třeba rozlišit mezi fízlem a zpravodajským profesionálem. Nikdo nemá rád udavače, kteří poslouchají za dveřmi a hrají obojetnou hru proti vlastním přátelům. Naproti tomu…