S Pinochetem za zády

Příběh rodiny chilského spisovatele Luise Sepúlvedy se odehrává v kruhu. Jeho levicově smýšlející dědeček uprchl po občanské válce před Frankem ze Španělska do Chile, on sám pak o 40 let později před Pinochetem z Chile zpátky do Španělska. Stejný časoprostorový oblouk neklidným 20. stoletím opisuje i Sepúlvedova autobiografická kniha Patagonský expres, vydaná nedávno v českém překladu. Tvoří ji zápisky, které si spisovatel vedl ve vězení, na cestách světem a především při toulkách svou milovanou Patagonií – odlehlou divočinou na jihu Argentiny a Chile, kam byli odedávna posíláni nepohodlní lidé do vyhnanství a která se pro dobrodruhy všeho druhu stala zemí zaslíbenou.

Vězeňská univerzita

Luis Sepúlveda (1949) je českému čtenáři takřka důvěrně známý. Jeho tři romány (Stařec, který četl milostné romány, Deník sentimentálního zabijáka a Sbohem, pampo), vydané česky v posledních čtyřech letech, nám ukázaly latinskoamerickou literaturu v jiném světle, než jak ji známe díky marquézovské generaci 60. let. Ekologický aktivista a usměvavý vousáč Sepúlveda už nebrouzdá bezčasým prostorem magického realismu, ale jeho knihy jiskří etickým nábojem, silnými příběhy či detektivními zápletkami.

Patagonské zápisky začínají v šedesátých letech v Santiagu de Chile procházkami malého Luise s jeho povedeným španělským dědečkem – trockistou. Vnuk nesnášel každou neděli, protože děda…