Připomeňme si

Už čtyři dlouhé roky vede pár angažovaných nadšenců souboj se státem o zdánlivou maličkost: o právo vědět, čím této zemi škodí rozhlasové vysílání Svobodné Evropy do Íránu a Iráku. Za tu dobu padl Saddám Husajn, svět kroutí třetí sezonu své války s terorem a v Praze se třikrát změnila vláda. Přesto zdejší byrokraté a skrytí mocenští manipulátoři úspěšně odolávají nutnosti přiznat pravdu. Nekonečná tahanice se tak stala bitvou o naši schopnost vidět jim do karet a držet je pod kontrolou.

Začalo to nenápadně: v roce 2000 vystoupil ministr průmyslu Zemanovy vlády Miroslav Grégr s obviněním, že vysílač Svobodná Evropa svými pražskými relacemi pro Irák a Írán zásadně poškozuje hospodářské zájmy Česka. Škody Grégr sepsal do tajné „expertní zprávy“, kterou vládním kolegům dokazoval, že Svobodnou Evropu je na českém území nutno umlčet. Občanská organizace Ekologický vládní servis nato ministra vyzvala, ať svoje údaje, které by mohly vést k vážné kolizi Česka s jeho spojenci, zveřejní. Grégr ani neodpověděl a EPS se v dubnu 2000 obrátil na českou justici s žádostí, aby prosadila jeho zákonné právo na přístup k informacím. U Vrchního soudu v Praze ležel případ dva roky bez hnutí, pak ho v květnu 2002 přebral Nejvyšší správní soud v Brně a v červenci 2003 vydal rozsudek: ministerstvo podle něj porušilo zákon tím, že nevydalo v zákonné lhůtě odpověď na požadavek EPS. „Soud trval tři roky,…