Koule na kopci

Praha vyniká řadou panoramat. Ta nejproslulejší, jež se utvářela déle než tisíc let v plodné souhře lidské invence s přírodním terénem, se otevírají v samém jádru města. Scenerie Pražského hradu s Karlovým mostem, staroměstských věží nebo opevněné vyšehradské skály patří k české metropoli jako kanály k Benátkám. S tak vyváženým celkem se nové prvky sžívají jen obtížně. A nemusí jít jen o okázale zpupné stavby typu vědeckofantastické televizní věže na Žižkově. Libeňský plynojem není z vyhlášených vyhlídek vidět, jinak by jistě také vyvolával vášnivé spory. Naštěstí se nachází za obzorem. Vznikl jako ryze industriální projekt na rozhraní Karlína, Vysočan a Libně, tedy v průmyslové oblasti, kde se nedbá na rafinovaná kouzla Prahy magické, ale na účelnost, bezpečný provoz a nízký rozpočet. Že je neobyčejně krásný, to rozpoznalo pár mladých malířů, fotografů a básníků až po realizaci stavby.

V jistém smyslu – poetickém, ironickém, ale také z hlediska moderní kompozice a výtvarného tvarosloví – lze panorama s plynojemem pokládat za moderní protějšek staroslavných Hradčan, i když pochopitelně nepřitahuje zdaleka tolik turistů. V českém moderním umění však má přinejmenším srovnatelný význam, což dokládá i výstava Libeňský plynojem, kterou v Domě U zlatého prstenu uspořádala Galerie hlavního města Prahy (do 2. ledna 2005).

Modelka pro každého

Tlakový plynojem ve tvaru…