Evropa má ráda divočinu

Na cestě dalšího rozšiřování Evropské unie k východu čeká jedna dobrá a jedna špatná zpráva. Začněme tou dobrou: chudé a problémové Rumunsko, jehož plány na vstup do klubu bohatých obvykle vzbuzují spíš ironické úsměvy, je atraktivnější čekatel, než by se mohlo na první pohled zdát. Disponuje totiž něčím, co starému kontinentu už dávno chybí – velkou plochou unikátní, téměř neporušené přírody, kterou bude mít Evropská unie po případném přijetí Rumunska do svého nitra možnost chránit. A špatná zpráva: pokud se má tenhle poklad skutečně zachovat, bude to stát spoustu peněz, vynalézavosti expertů a odhodlání politiků. To vše jen za dobrý pocit a předpokládaný vděk naších potomků.

Toto je to bohatství

Pro české turisty nejde o žádný velký objev. Rumunské hory patří od sedmdesátých let k jejich tradičním destinacím. Jednak za komunistů nikam jinam jezdit nešlo, jednak to opravdu stojí za to. Brzy po přejezdu maďarsko-rumunských hranic končí Panonská nížina a ve všech směrech, jimiž se turista v Rumunsku rozjede, se zvedají hory, v řadě míst porostlé pralesy, plné roklí, krasových útvarů, s hřebenovými výhledy do pustiny, kde desítky kilometrů nejsou silnice ani větší lidská sídla a kde má člověk ještě důvod bát se divokých šelem. Pro milovníky volné přírody a pomalého pohybu malý ráj na zemi, který navíc není svázán obvyklými pravidly. Lze tady volně tábořit, rozdělávat oheň,…