Mimochodem

Chladné, slunečné počasí na prahu podzimu, kdy ostrý vzduch chutná jako lihovina a listí svítí všemi barvami, jako by ji vypilo. Babí léto, nebo indiánské léto? Každý si může vybrat podle svého založení. Oba výrazy označují totéž a jsou stejně správné, pocitový náboj je ovšem protikladný. Indiánské léto evokuje dobrodružné výpravy, zatímco k babímu létu se víc hodí křesílko na zahrádce s kafíčkem a bábovkou. Od dětství jsem bezvýhradně vyznával indiánský koncept, nyní však začínám zjišťovat, že trocha poklidného usebrání před propadem do pošmourna neškodí.

Má generace se s americkými indiány poprvé setkala před čtyřiceti lety. Dodnes si vybavuji dlouhou frontu před kinem, kde dávali Poklad na Stříbrném jezeře. Vůbec nám nevadilo, že příběh sepsaný v Drážďanech rodákem z Podkrušnohoří natočili Němci kdesi na Balkáně se slovanským komparsem a že roli náčelníka Apačů ztělesnil Francouz Pierre Brice. Obřadná řeč i velkolepá šlechetnost hlavních hrdinů na nás hluboce zapůsobily, snazší však bylo napodobit indiánský válečnický pokřik: stačilo nasadit pronikavý tón a pak jej v rychlém rytmu přerušovat dlaní. Moc se nám líbilo i rozjařené indiánské křepčení kolem kůlů, u nichž bílí přivandrovalci čekali na umučení. Při výletech do přírody jsme si pak občas některého z méně oblíbených kamarádů přivázali ke stromu, jen abychom si taky trochu zakřepčili.

Spořádané tance našich rodičů, jimž jsme přihlíželi v zahradních restauracích nebo na palubách vltavských parníků,…