Skandál kolem firmy Parmalat bude jen Itálii stát okolo 13 miliard eur, tedy asi jedno procento jejího ročního HDP. Takový je alespoň odhad ministra ekonomie Giulia Tremontiho. Více než samotný fakt bankrotu ale vzbuzují obavy okolnosti, za nichž k němu došlo. Zdaleka totiž nejde jen o italský problém. Na pádu mlékárenské firmy se podepsalo několik renomovaných světových institucí a stále zřetelněji se začíná mluvit o „evropském Enronu“.
Italské účty s cizím dohledem
Parmalat od sedmdesátých let velmi úspěšně skupoval mléko a vyráběl mléčné výrobky. Z Itálie rozšířil své pole působnosti i do evropských a latinskoamerických zemí a například v Maďarsku pokrývá 55 % trhu. Calisto Tanzi, zakladatel a dosud předseda správní rady, vedl svůj podnik neobvyklým způsobem. Zakládal si na rodinné pověsti, držel 51 % akcií, a pokud mohl, vyhýbal se prodeji akcií na burze. Dával přednost půjčkám a později hlavně dluhopisům, které italské i zahraniční banky doporučovaly a prodávaly klientům. Mechanismus obrovského podvodu ve firmě pak stejně jako v případě americké telekomunikační společnosti Enron spočíval v manipulaci s účetnictvím.
O obtížích Parmalatu se poprvé začalo hovořit na jaře 2003, bankrot pak přišel v listopadu 2003, kdy podnik neměl na splacení 250 milionů eur svých obligací. Není přitom ještě jasné, ve kterém okamžiku Calisto Tanzi se svými podvody začal. Jisté…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
