Co páchne v Bushově kuchyni

Dostat padáka a pak sepsat hanopis na svého bývalého šéfa, to nepatří k pěkným manýrám. Jenže kdo by si takové pikantérie s chutí nepřečetl, když dotyčným šéfem je prezident USA a vyhozeným jeho ministr financí. V době, kdy se rozjíždí kampaně před prezidentskými volbami, má každá informace ze zákulisí šanci na vysoké umístění ve zpravodajství.

To vše lze hned zpočátku říct ke knize Cena loajality, která vznikla na základě výpovědí Paula O’Neilla, muže, jenž za éry nynější washingtonské administrativy dva roky vedl rezort financí. Na pultech v Americe se kniha objevila minulý týden a hned vyvolala rozruch. Leccos z toho, co O’Neill na George W. Bushe hází, je špínou a spíše než o prezidentově charakteru vypovídá o ukřivděných pocitech vyhozeného ministra. V několika případech však nabízí věcnou kritiku Bushových rozhodnutí a stylu jeho vlády.

Cla pro Virginii

Jen pramálo věcné byly ty kapitoly, jimž se zejména v Evropě dostalo velkého ohlasu – že Bush plánoval úder na Irák už před 11. zářím 2001, prostě hned, když nastoupil do Bílého domu. Bývalý ministr to v knize tvrdí, ale nijak nedokládá. Ani se nenamáhá poprat s faktem, který Bush hned po zveřejnění knihy pochopitelně vytasil na svou obranu. Jeho vláda neplánovala válku, pouze navázala na doktrínu, kterou vypracoval už předchozí kabinet Billa Clintona. V Iráku musí být dosaženo změny režimu, aniž by…