Takových panoramat není mnoho: z pevninské části Hongkongu, poloostrova Kowloon, se v podvečer nabízí úchvatný výhled na klidnou mořskou plochu, za níž soumrak prozařují siluety mrakodrapů. V poslední době však toto jedinečné panorama hyzdí stále početnější flotila lodních bagrů. Jejich přítomnost navíc dává tušit, že hongkongskému Viktoriině přístavu – oblíbené turistické atrakci a ikoně pohlednic – zvoní hrana.
Slova Billa Barrona, profesora městské architektury na místní univerzitě, to bohužel potvrzují. „Během patnácti let, co zde žiji, se plocha přístavu scvrkla už o třetinu,“ říká. A jak dodává, hodlají z něj v nejbližší době úřady nemilosrdně ukrojit další kus.
Vidím město veliké
Ještě v době první světové války panovala na místě dnešní metropole světového obchodu subtropická divočina. Stavbaři a plánovači ji však rychle zkrotili pouty z oceli, skla a betonu. Zelené pahorky, které kdysi malebný přístav lemovaly, jsou tak dnes zakryty hustou kulisou širokých silnic a mrakodrapů. Věk budov se zde jen zřídka počítá na desetiletí a každý rok přibývají závratným tempem desítky dalších staveb.
Až donedávna přitom byli místní obyvatelé na tuhle prudkou expanzi pyšní a těšila se jejich všeobecné podpoře. Dobývání půdy na úkor přírody má totiž v místní historii své pevné místo. Stejně jako většina z 234 ostrůvků, které dnes k Hongkongu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
