Narodily se na samém počátku Husákovy normalizace. Navštěvovaly společně jedno pražské gymnázium. Po maturitě vstoupily do náhle nabyté společenské svobody – svět se před nimi otevřel způsobem, jako žádné české generaci žen před nimi. Na přelomu tisíciletí se však i těmhle třicátnicím se zdánlivě neomezenou paletou osobních voleb ozvaly biologické hodiny a naléhavé otázky, co dál se sebou samými. Možností začalo dramaticky ubývat. Takové jsou hrdinky filmu Kristova léta, dámy…, který získal hlavní cenu na festivalu Finále Plzeň 2004 a tento pátek jej premiérově vysílá ČT 2 od 20.00 hodin. Režisérka Tereza Kopáčová (1969) v něm podává portrét svých čtyř někdejších spolužaček a trvalých přítelkyň, a nepřímo tím i portrét svůj.
Řeči na večírku
I coby šéfredaktorka bulvárního týdeníku Story se Kopáčová snaží neztratit tvůrčí vazby na filmový dokument, který vystudovala na FAMU. Vloni byl na festivalu Jeden svět uveden její půlhodinový Dvojí život, snímek o lidech, jimž jediné autentické prožitky přináší umělé prostředí houseparty.
V Kristových létech režisérka využila časosběrného přístupu, kdy dokumentarista sleduje své hrdiny průběžně a delší časové údobí. Snímek však nepůsobí jako plagiát domácí průkopnice této metody, Heleny Třeštíkové. Kopáčová je jinde esteticky i lidsky: nemá problém vzít kameru sama do ruky a použít pak tyto obrazově ne zrovna dokonalé,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
