Neposlouchala, tak jsem ji zabil

Polovinu obyvatel Španělska tvoří ženy. Více jak polovina španělských žen je vdaných. Sedmdesát procent jich používá antikoncepci. Dvacet procent z nich každý den čte. Každý rok jich několik desítek zavraždí manžel či milenec.

Skřípající happyend

„Tohle je banka, tady žádné ženy nepracují, to jste se asi nějak spletla!“ snažil se před dvanácti lety odbýt mužský hlas v telefonu Marii Luisu, která žádala o místo bankovní úřednice v sevillské pobočce. Vystudovaná ekonomka Luisa to ale nevzdala. Patří totiž k nové generaci Španělek vyrůstajících v období po pádu frankistické diktatury v sedmdesátých letech, kdy byly ženy zákonem postaveny na roveň mužům a společnost jim, alespoň teoreticky, otevřela dveře. „Moje matka si tady před dvaceti lety nemohla založit účet bez souhlasu otce, nemohla žádat jako žena o práci, natož nedej bože používat antikoncepci. Taky se nesměla rozvést ani odejít od manžela,“ vypočítává noční můry frankistického „machismu“ (od španělského macho čili samec) drobounká odbarvená blondýnka s živýma očima. Časy se ale mění a Luise se její úsilí a kuráž nakonec vyplatily. Konkurz vyhrála a dnes v bance pracuje spolu s další desítkou žen.

Zdálo by se, že s demokratizací společnosti a vstupem Španělska do Evropské unie začalo vše nabírat správné obrátky. Společně s transformací je zažehnáno také „machistické“…