Co přinesly Benátky

Letošní 61. ročník benátského filmového festivalu potvrdil, že velké premiérové akce jako Cannes, Berlín nebo právě Benátky nelze příliš jasně profilovat. Přinášejí zkrátka to, co filmový trh právě nabízí, počínaje velkými komerčními trháky, u nichž více než na kvalitě záleží na osobní účasti hvězd, a konče nezávislým autorským filmem. I přes velkou rozmanitost ovšem letošní Benátky potvrdily jeden dlouhodobější trend: svěží vítr do světové kinematografie přináší hlavně Asie, starý kontinent nadále skomírá.

Dvakrát o potratu

V hlavní soutěži ani letos nechyběly známé režisérské osobnosti autorského filmu, ne vždy ale jejich aktuální opusy naplnily očekávání. Zklamáním byl nejnovější snímek Wima Wenderse Země hojnosti (Land of Plenty) a zejména filmy zástupců domácí kinematografie. Michele Placido sklidil za svůj film Kdekoliv jsi (Ovunque sei) při projekci otevřený výsměch i zlostné bučení a naprázdno vyšel také druhý, hodně favorizovaný Gianni Amelio, jehož nový opus Klíče od domu (Le chiavi di casa) o vztahu otce a fyzicky těžce handicapovaného syna nedokázal překročit formát televizního pudinku.

Výrazně lépe dopadla další z uznávaných evropských filmařských celebrit, Mike Leigh. Jeho snímek Vera Drake si z Benátek odnesl hlavní cenu – Zlatého benátského lva – a také cenu za nejlepší ženský herecký výkon pro Imeldu Stauntonovou. Ta ztvárnila v příběhu situovaném do Anglie 50. let uklízečku, která se ve volném čase věnuje ještě…